IV.Kapitola

15. března 2008 v 11:00 | Vatara a Netri |  Boj o lásku
Ráno se Karin probudila s příšernou bolestí hlavy, a hned se podivovala kde je.
"Dobré ráno, ožralko" ušklíbla se na vyjevenou Karin Lili.
"Já sem u nás v ložnici?, jak sem se sem dostala"
"Že by si sem přišla?"
"Já si pamatuju akorát to jak sem se Siriusem pila u Rosmerty a pak mám pocit že jste tam byli i vy a Rem"
"Správný pocit"
"A to ještě žiju?"
"Také dobrý odhad"
"Byl tam s Gill"vyhrkla náhle Karin
"Taky, ale ta se potom někam vypařila"
"To má štěstí"

"Hele ty žárlivče...bud' ráda, že nežárlí Remus. Po Siriovi si lezla jako by to byl tvůj kluk"
"Ježiš"
"No..slabé slovo"
"Co všechno sem tam dělala??"
"Hlavně chlastala...a Sirius kecal něco o tom, že si se tam seznámila s nějakým postarším pánem a pořád si mu řikala, že nemáš nikoho kdo by tě mohl uh...potěšit"
"Cože?"
"Prostě si mu prej řekla, že s nim chceš to..no...vždyt' víš"
"Já s postarším chlapem?!"
"Ehm...bohužel..."
"A to všechno Remus ví?"
"Pokud mu to Sirius vyžvanil"
"O můj bože"
"A myslim...no myslim že vyžvanil"
"Já ho zabiju"
"To bych nedělala"
"A to jako proč?"
"Protože se může přeměnit v ducha a pak tě bude vydírat"
"Čim by mě moh vydírat?? ty se mnou mluvíš!!"
"Dobrej postřeh"
"To mi vždycky šlo"
"Taky si řikám"
"Musim mluvit s Remem"
"To bych ti radila.Asi ti taky potřebuje něco říct"
Karin se začala zvedat ze sve milované postýlky,ale hned se jí zamotala hlava.
"Myslim že Remus počká"a zašla do koupelny
"Taky mam takovej dojem. Když ho pozvracíš, asi s tebou nebude chtít mluvit"
"Takovej mám taky pocit
"To chce klid"
"Jo to jo"
"Bud' v klidu"
"Já nemůžu bejt v klidu, co si o mě teď Remus myslí?"
"To brzy zjistíš"
"Tak já du"
"Jo.." kývla a pak se na Karin zase podívala. "Zlom vaz"
"Karin vyšla z pokoje."
Zhluboka se nadechla a zamířila do klučičího pokoje
Tak fajn pozdravim a pak no nevim budu improvizovat, promejšlela Karin svůj plán
Jenže ten plán byl ihned zhacen...kluci totiž vyšli z pokoje.
Neměla bych se radši ztratit promejšlela Karin
Už ale bylo pozdě.Oni ji uviděli
"Hej Kar počkej",zavolal Remus
Karin chtěla vzít do zaječích, ale slova jejího asi přítele jí zastavila.
Otočila se a zářivě se usmála
"Ahoj" pozdravila
"Kar já potřebuju s tebou mluvit"
"Jo..to já s tebou též"
"Nepůjdem radši nahoru?"
"Uh..ehm...jo"
"Víš Kar já jsem.."
"Ne...nejdřiv budu mluvit já.Dáma má přednost"
"To je sice pravda ale myslim že to moje je důležitější"
"Ale to moje je taky důležitý"
"Moje 100% důležitější"
"Moje 200 procent"
"Fajn ukecala si mě začni"
"Ehm..jestli jsem včera udělala cokoliv...chtěla bych se ti za to omluvit. I když asi vim co si o mě ted' asi myslíš. Že jsem děvka a kurva..no vlastně to je to samí, ale líp to vyzní...ehm...takže se nebudu zlobit, když se mnou skončíš, ale bude mi to líto"
"Ty si nepamatuješ co si včera dělala viď"
"Abych pravdu řekla, vůbec ne"
"Já si myslel že to moje je důležitější"
"A je?"
"Já no asi bys měla vědět že jsem tak trochu no trochu prostě sem....vlkodlak"
Karin na něj začala nechápavě zírat
"To neni pravda" Karin se začali do očí drát slzy vzpomněla totiž na svého tátu
"Já jsem si to nevybral...bohužel"
"Já promiň musim, musim si to promyslet já promiň" Vyběhla z ložnice do té své a rozbrečela se
"Karin" zařval Remus smutně
Uslyšela to Lili"Co se stalo Reme?"
"Posral sem to" řekl nevybíravě Remus
"Takle nemluv co se stalo"
"Všechno co se stát nemělo"
"Co si jí řekl?"
"Všechno"
"Co všechno?"
"Co jsem"
"Jak co si vůbec tomu nerozumím?"
"Sem vlkodlak..chápeš...vlkodlak"
"Tak to je průser, takle zemřel její táta co udělala?kde je?"
"Její táta? eh..utekla"
"Kam utekla?"Histerčila Lili
"J-j-já n-evim...ale musíme ji najit
"Jo to musíme"a vydala se do ložnice
"Karin..." řekla jakmile uviděla plačící dívku
"Proč?"
"On za to nemůže" přišla ke Karin Lili a objala ji
"To já vím, ale nechápu to"
"Je to těžce pochopitelné"
"Já ho miluju, ale takle nevím jestli s ním můžu být"
"A proč by si nemohla?"
"Je to vlkodlak chápeš, vlkodlak mi zabil tátu já vím že to nebyl on ale.."
"Ano, je to těžké..."
"Těžké? je to prokletí. Já ho miluju, ale tohle asi nezvládnu"
"On to pochopí"
"To vím ale co já nevim jestli s tim můžu žít a hlavně s ním"
"Myslim, že byste si měli dát pauzu.."
"Já nevím.. a navíc James na dnešek svolala trénink musim tam jít"
"Vydržej to bez tebe"
"Ne já musim... nemůžu tu jen tak sedět....."Rychle vzala koště a vyběhla s pokoje než jí Lili stačila zadržet
Lili si tiše povzdechla a zamířila do společenky.
Karin šla chodbou k famfrpálovému hřišti když do někoho narazila.
"Promiň" hlesla tiše a podívala se tomu někomu do tváře.
"Ne ty promiň nedával sem pozor"
"Ne já nedávala pozor"
"Oba sem nedávali pozor"
"Jo..kompromis"
"Kam vlastně jdeš"
"Do společenky"
"Jo tak tam nemám namířeno vlastně ani nevim kam jdu měla bych na ten trénink"
"Nechoď"...musim ti něco říct"
"Doprovodíš mě??"
"Dobrý nápad"
"Co si mi chtěl říct??"
"Totiž..no..lhal sem ti když jsem ti řikal, že miluju Gill"
"To ale neni celá pravda"
"Ano..já totiž miluju tebe"
"Ne to neni pravda nejdřív Remus teď ty to nejde"Začala histerčit a utekla
"Co je s Remusem?" nechápal Sirius, který netušil co Rem Karin řekl.
Běžel za ní potřeboval jí to vysvětlit.
"Karin...promiň"
"Není to tvoje chyba to já"
"Ne vůbec ne"
"Ano máš pravdu není to moje vina nemůžu za to že mého tátu zabil vlkodlak"
"On tvýho tátu zabil vlkodlak?"
"Ano"do očí jí zas vtrhli slzy
"Kdy?"
Když mi bylo 6, on mi rozuměl ne jako máma
"Je mi to líto"
"Ona mi nerozumí neví jaké to je být čarodějkou"
"Máma?"
"Nikdy nepochopí jak vlastně táta zemřel nikdy sem jí nepřesvědčila že vlkodlaci existují.
"Neni pro ni možná lepší, že to neví?"
"To já nevím, a už vůbec nevím co chci já"
"Dej si chvilku pauzu..."
"Pauzu a od čeho??od života?"
"Ne..od citů a tak...jestli to jde"
"Ale to nejde, ráno mi Rem řekne ž e je vlkodlak, nevim jestli můžu mít něco z vlkodlakem pak přídeš ty a řekneš mi že mě miluješ jak si myslíš že mi je?"
"Omlouvám se. Nevěděl jsem, že ti to řekl"
"To já vím já tě za to neobviňuju obviňuju sebe protože nevím co k vám cítím"
"Tak neobviňuj ani sebe..."
"To nejde!!"
"Snaž se"
"Tobě se to řekne"
"Ano..ale prosím tě o to"
Nevěděla jak ale už zase vzlykala
Sirius ji pevně objal
Věděla že je to chyba ne dokud si nebude jistá co k němu vlastně cítí,ale Siriovo obětí potřebovala,
i přesto se od něj odtrhla"Musim na hřiště"
"Samozřejmě"
Když přišla, neuvědomila si, že má sále zarudlé oči a tak upoutala Jamesovu pozornost.
"Karin co se děje?"
Ani nevěděla proč to udělala a objala ho.
"No tak..."
"Proč je všechno tak složité??"
"To já netuším"
"Díky"
"To asi neví nikdo"
"Si myslí, že když to na mě takle vybalí, že se usměju a pudu dál, jim se možná ulevilo ale co já?"
"Pro ně to bylo taky těžké...a oba se kvůli tomu trápili už dlouho...nechtěli aby ses to dozvěděla najednou"
"ALe stalo se"
"Ano..."
"Co mám dělat?"
"No..za moji radu nebudeš ráda..."
"Každá rada dobrá"
"Já bych to nechal plavat...at' to rozhodne čas"
"Fajn tak to abychom začali ten trénink ne?"
"Ano...chceš?"
"Jo, seš tu ty tak mám jistotu že mě aspoň někdo zachrání"
"Na to bych moc nespoléhal"
"Tak to sem v....
"Tam ještě ne"
"Radši poletíme" Karin najednou cítila že jen James je jediný kdo jí rozumí.
"Jo, dobrej nápad"
Karin to vůbec nešlo ale ani jedno nespadla.
Za to si vysloužila Jamesovu poklonu
Normálně by jí sice vynadal protože fakt strašně špatně hrála, ale dnes to vynechal, protože tušil, že kdyby ji vynadal, nepoděkovala by mu za to.
Karin věděla že hrála strašně ale byla Jamesovi vděčná že jí nenadával, za to mu také poděkovala
Společně došli do společenky
"To bude dobrý" ještě řekl James
"Když je neuvidim tak jo"
"Uh...už je vidim"
"Díky Jamesi já se radši ztratím"
"Dobrej nápad"
Karin se vytratila a James se vydal ke svým kamarádům"Ahoj kluci, vy ste takový tupci"
Remus se Siriusem na něj smutně pohlédli. "My víme" kývl odevzdaně Remus
"To je možný ale vůbec si neuvědomuje jí teď je?"
"My netušili, že se jí to řekneme najednou" snažil se hájit Sirius
"Ale stalo se"
"Bohužel" zabručel Remus
"Vzala to statečně"
"Naštěstí"
"Je silnější něž mi tři dohromady"
"To ano"
"Nikdy by mě nenapadlo že zrovna takle zemřel její táta"
"To by nenapadlo nikoho z nás"
"Je to zvláštní vidět Karin smutnou vždycky se šťastně usmívá a zvedá náladu všem kolem sebe"
"Myslim, že to je přetvářka"
"Spíš obrana"
"Nebo to"
"I tak je to divný"
"Ani ne"
"Copak ty si jí viděl někdy nešťastnou?"
"Ne, ale..."
"Dožvejkni to"
"Ale tohle by rozesmutnilo každýho"
"Jo to jo má v sobě pěknej zmatek"
"Jako mi"
"Tak to bych se hádal vy dva máte poměrně jasno milujete ji a jste si tim jistí a tim ste na ni hodili problém"
"Problém je v tom, že já si tim jistej nejsem" vyšlo z Rema
"Co??"
"Že si tim nejsem jistej"
"To sem slyšel,ale nechápu to."
"Co na tom neni k pochopení"
"No já myslel že jí miluješ"
"Možná"
"Copak přišla ti do cesty nějáká jiná"
"To ne...asi"
"Asi Remusi to se mi něják nezdá"
"Já vůbec nevim"
"Gill ti zamotala hlavu?"
"Možná"
"A ty ses Karin divil že žárlí"
"Já za to nemůžu"
"Ona to tušila, proto tak žárlila"
"Ach jo...sem hroznej"
"Nejsi Reme jenom v tom máš zmatek jako Karin"
"Nechápu proč v tom mam zmatek...jsem vlkodlak...nad takovejma věcma nemam přemejšlet...vždyt' mě nikdo nemůže milovat"
"Karin tě miluju jen..."
"Jen?"
"Její táta asi má pocit zrady"
"Asi..."
"Vedeme tady tak divou debat"
"to tedy ano.Takovou jsme ještě nikdy nevedli"
"Reme můžu s tebou mluvit"ozvalo se jim za zády
Všichni se otočili...
Už neplakala jen koukala na kluky a čekala co udělají
"Ehm..jasně"
Poodešli kousek dál od kluků
"Já se ti chvi omluvit" začal Remus
"Ne budu mluvit já, navíc se nemáš za co omlouvat nemůžeš za to"
"Dobře"
"Víš já tě miluju, ale....prostě nevim jestli jestli bych to mohla tátovi udělat.
"V pořádku. Naprosto to chápu"
"Já nemyslim si že by sme si měli rozcházet jestli pro to teda nemáš nějáký zásadní důvod.
"Ne nemam...ale ty.."
"Chci jen pauzu musim si to jen urovnat v hlavě"
"Dobře"dala mu pusu na tvář a odešla.Remus si tiše povzdechl.
"Co ti řekla"vyzvídal hned Sirius
"Dali sme si pauzu"
"Aha"trochu posmutněl.
"Ale jestli chce, rozejdu se s ní. Dlužim ti to"
"Jak že mi to dlužíš?"
"No..udělali ste pro mě hodně"
"Když jde o lásku ostatní jde stranou"
"Ale.."
"Jaký ale Reme navíc bys tim nejvíc ublížil jí"
"Asi máš pravdu"
"Jo jo já mám vždycky pravdu"
"Téměř"
"Vždycky"
"Možná"
"Vždycky"
"Asi"
"Vždycky"
"Téměř"
"Vždycky"
"Možná"
"Já mám vždycky pravdu a konec debaty"
"Dobře"
"Měli by sme jít na večeři"
"Asi ano",Vstaly a odešli,jídlo bylo dobré, avšak nikdo si ho nevychutnal.A už vůbec ne Karin která seděla s Lili na opačném konci stolu než Poberti.
"Jak je?" zajímalo Lil
"Jak myslíš?"
"Asi nijak valně co?"
"No to opravdu ne jsem ráda že se mnou zas mluvíš"
"Vlastně jsem se ti chtěla omluvit"
"Opravdu?"
"Ano"
"A za co?"
"Za to jak jsem se chovala"
"Copak ti James přirostl k srdci?"
"No..nevim"
"Dneska mě příjemě překvapil"
"Ano?"
"Hrála sem fakt hrozně a James mě ještě pochválil že jsem nespadal z koštěte"
Lili se pousměje...
"Dali jsme si s Remem pausu
"Pauzu?"
Ráno si mi to přece radila. myslíš že sem udělala chybu??
"Ne to vůbec ne..myslim že si udělala správný rozhodnutí"
"Za posledních pár týdnů jediné správné"
"Udělala si víc správných věci"
"Já ti nevim,víš teď když se do toho připlet Sirius."
"Sirius je vůl"
"Proč myslíš?"
"To nevim"
"Pěkně mi to zamotal já si totiž vůbec nejsem jistá co k němu cítim."
"Přátelství?"
"No to je vono asi něco víc" skousla si spodní ret
"Když si s ním, cítíš takovej zvláštní pocit v žaludku?"
"No tak jako trochu"
"Cítíš se s ním v bezpečí?"
"Jo"
"huh...seš v tom až po kotníky holka"
"Ale co Remus?"
"Miluješ ho?"
"No pocit v žaludku by tu byl s tim bezpečím je to sice slabší ale taky to tu máme"
"A bezpečí?"
"No já nevim taky se s nim cítim v bezpečí, ale jinak než se Siriusem"
"Jak jinak?"
"No prstě jinak se Siriem je to takový silnější"
"Silnější?"
"No jo, ti řikám že v tom lítám, a ještě je tu to vlkodlactví"
"To je taky problém"
"No problém jak se to veme"
"Jak to chceš vzít?"
"Mě nevadí že je vlkodlak teda vlastně vadí ale kdyby tu nebyl Sirius neměla bych nad čim přemejšlet
"Tak se Siriuse nějak zbavíme" usmála se Lili
"Já se ho nechci zbavit, potřebuju si udělat jasno"
"Jenže jak"
"Vyvěštim to ze snu koneckonců mám základy jasnovidectví."
"Uh..to neni dobrý nápadů
"Dobře dobře prostě potřebuju něják zjistit koho s těch dvou mám radši."
"Ano..ale znovu otázka...jak to zjistit?
"Řiká se že v opilosti mluví člověk pravd??
"Uh..to bych nezkoušela...ale včera to vyšlo"
"Jak to jako vyšlo??"
"No..totiž včera...Sirius..."
"Co Sirius??"
"On řekl, že tě miluje..včera"
"A Remus to slyšel??"
"Jo"
"A tys tam byla taky?"
"Jo"
"A já sem nic neříkala?"
"Ne"
"To je dobře."
"Proč?"
"Ještě bych tam mohla říct něco co by nemuselo bejt dobrý"
"Stejně by to asi nikdo nebral vážně"
"Hmm, jak mám zjistit kterýho s těch dvou mám radši?"
"Já vůbec nevim"
"Tak když nevíš ty je to vážný"
"Zas až tak ne...já se v tomhle nevyznám"
"Víš největší strach mám z toho že mám asi radši Siriuse"
"Proč máš z toho strach?"
"Bojim se jak na to bude Rem reagovat."
"On to pochopí"
"Asi ji, ale já si nejsem jistá."
"Určitě"
"A co pak ty dva nebudou se až na do smrti nenávidět?"
"To ne"
"Jak to můžeš vědět?"
"Znám je"
"To já taky."
"No vidiš"
"Mám prostě strach"
"Tak ho překonej"
"Mám asi právě docela solidně jasno"
"Opravdu?"
"Asi jo"
"Tak jak?"
"Asi mám novou lásku"
"Koho?"
"Siriuse"Lili si oddychne
"A teď mi řekni co mám dělat je to Casanova."
"Ale vypadá to, že tě miluje"
"Jo ale mám strach"
"Je to risk"
"Navíc sem Removi řekla že si dáme pausu a teď mu mám říct že se s nim chci rozejít??"
"Nic jiného ti nezbývá, jestli se nechceš trápit"
"Ne to nechci"
"Tak vidiš"
"Stejně ještě chvíli počkám"
"Dobře"
" Stejně je to Black mám strach"
"On už dávno není členem své praštěné rodiny"
"To vím ale i tak mám prostě strach navíc jak mu to mám říct ahoj Siriusi si láska mého života??
"To asi ne"
"Tak mi poraď sakra"
"Já vůbec netušim.nejdřiv to vyřeš s Remem"
"Jo máš pravdu nejdřív to vyešim s Remem."
"Ano"
"A jak to mám udělat?"
"Promluv sis ním"
"A kdy bude ta pravá chvíle na to promluvení?
"To netuším, ale poznáš to"
"To doufám"
"Určitě"
Uplynuly tři týdny a Karin byla strašně ráda že Lili už s ní zase mluví.A Lili zase byla ráda, že s ní mluví Karin.I létání jí šlo zase dobře .A James byl tedy také rád. Skončila právě hodina dějin .Všichni znavení a znudění... Vycházeli z učebny.A najednou si Karin uvědomila, že to nemůže dál protahovat.
"Reme potřebuju s tebou mluvit"
Remus na ni pohlédl a kývl.I on s ní potřeboval už nějákou dobu mluvit.Zjistil totiž, že mu Karinina láska ani nijak nechybí.
"Víš já zjistila jsem.."
"Copak?"
"No prostě už k tobě asi necítím to co předtím."
Remus kývl
"Nemá cenu to protahovat pauza to nespraví"
"Taky mám takový dojem"
"Takže se mnou souhlasíš?"
"Ano"
"Já jen nechci aby sis myslel že je to kvůli tomu že seš vlkodlak to ne."
"Neni to kvůli tomu?"
"Ne není."
"Opravdu?"
"Opravdu prostě k tobě už necítím to co bych asi měla"
"Já asi k tobě taky ne"
"Můžem být přátel?"
"Samozřejmě"
"Tak ahoj"
"Ahoja"
"Lili hej Lili počkej na mě"
"Jasně, čekám"
"Tak sem to skončila"
"A co?"
"S Remem!"
"To jsem pochopila, ale jak to dopadlo?"
"V pohodě."
"To jsem ráda"
"To já taky musim pohnout za chvíli mám bejt na hřišti."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 simca simca | 16. března 2008 v 1:23 | Reagovat

achoj je to moooc hezka povidka mooco se mi libi se m zvesava ja kse to bude vyvijet páá

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama