Kapitola I. Vzpomínám

15. března 2008 v 11:07 | Vatara |  Zase spolu
Další pokus o povídku je tady. Mělo by to být navázání na Alexandru, kterou když sem si zpětně četla, tak sem zjistila že nestojí za nic, takže jí asi trochu přepíšu. Asi trochu víc. Ještě uvidím. Nevím co bych ještě měla říct. Snad jen popřá hezké počtení. a snad brzy přibude něco dalšího třeba PPP. Písnička použitá v této kapitol je od Lucie Vondráčkové, jmenuje se Markytánka.


Kapitola první Vzpomínám

Ležím na posteli, a to je přesně ta chvíle kdy vzpomínám. Vzpomínám na tebe …..
Na tvé bouřkové oči, doteky, polibky, na tvůj úsměv.
Pomalu jsem přešla ke komodě, v jejímž šupleti byli ukryty ony červené šaty, které jsi mi dal a album, které jsi dostal do Jamese s nápisem My family. Sedla jsem si zpátky na postel a otevřela ho, jako pokaždé. Na první stránce, jsme my dva spolu. Smějeme se. Na druhé stránce mi dáváš pusu na bříško, které je jen mírně vidět. Vzpomínám si na ten den, bylo to pár dní předtím než jsme šli k mým rodičům. Na další fotkách sem já. Většinou když spím. Fotil si mě, ani jsem o tom nevěděla. Další fotka, je ze dne kdy jsme s Ab přišli domů. Po těch dlouhých dnech strávených v nemocnici. Hned ten den sem zpívala v klubu. Byl to pro nás slavný večer, hodně jsme se tam zviditelnili. A ty ses celý večer staral o miminko, letěla na tebe každá, a když viděli jak se, s tebou líbám házeli po mě nekalé pohledy. A další fotka, seš na ní ty a James, fotila jí Lili, odešli jste pak do baru a vrátili se úplně na mol. Abyijny narozeniny. Takle jsem se dostala až na poslední fotky. Byly jsme na ni všichni, James objímal Lili kolem pasu a ta měla v náručí Harryho, a my stáli úplně vedle sebe měla jsem položenou hlavu na tvém rameni. Držíš v náručí malou Ab, a já maličkou Reachel bylo to čtyři dny před porodem. Mou pozornost upoutalo srdíčko na krku které si mi dal k valentýnu. Půjdem? Jistě. Sluší ti to. Díky tobě taky. Kam půjdem?Chceš k Paci? Nevím, vím že tam nechceš jít, ale kam jinam? Mám nápad, počkej tu. Za chvíli se vracel s dvěmi flaškami ležáku v ruce. Pojďme ke chroptící chýši je tam krásný výhled. A tak jsme šli. Sedli jsme si na starší oprýskanou lavičku. Jako vždycky si začal hrát s mými vlasy. Al, Beruško šeptal mi do ucha. Chci aby to takle bylo pořád. Jsi pro mě vším. Moc tě miluju. Tak jako žádnou jinou. Taky tě miluju, zlato. S kapsy vyndal náhrdelník na němž bylo srdíčko. Hned jak jsem ho vzala do ruky červeně se rozzářilo. Co to je? Ptala jsem se. Dokud se mi dva budeme milovat, Srdíčko zůstane červené. Vytáhla jsem ho ze šuplíku. Stále rudě zářilo. Tak jako v den kdy mi ho dával. Pověsila jsem si ho na krk, nikdy jsem ho neměla sundat, ale nesměla jsem vzpomínat moc to bolelo. Vrátila jsem se zpátky k albu.
Tam kde by měla být další fotka je prázdno. Myslím že vím jaká tam byla fotka.Fotka na které stojíme my dva, jen mi dva. Oba máme ruce na mém bříšku a zářivě se usmíváme.Tehdy jsme měli dvě děti a třetí na cestě.. Teď jich máme pět. A ty to nevíš. Nevíš, že máš dva kluky jaké sis vždycky přál, tedy alespoň jednoho, Ryan, hraje Famfrpál a žertíky a vtípky jsou jeho parketa. Andrew má i něco ze mě, lumpárnu si neodpustí, ale taky se učí a místo famfrpálu tančí. Musím říct že když chodím okolo jeho pokoje, a zrovna si zpívá, je tak trochu po mě. Většinou zpívá, písničku mou a Liliinu, je na našem prvním albu, které jsme vydali ve Francii, jediná písnička zpívaná v Angličtině. Když jsme sem přijeli, přejmenovali jsme se na ARCHAR. Originální název. Minulost jsme hodili za hlavu a žili dál, jako by se nikdy nic nestalo, samozřejmě že se stalo ale to jsme si nemohli připustit. Ale pak začali být děti velké a ptali se kde je táta. Jak vypadá, proč tu není. Nezvládla jsem jim říct pravdu. A nevím jestli to teď dokážu. Musím to říct Ab. Bylo jí sedmnáct letos o vánocích. Má právo znát pravdu. Prý utekl, věřila bych tomu, ale když uprchl kdo ví kde je mu konec.
Miluju tě…………… Něco mě táhne zpátky, ale chybí mi odhodlání. Nevím jestli se chci vracet do toho světa plného smutku…………
Jen za ním
jen za ním chci jít
jen za ním
jen za ním chci jít
jen za ním
jen za ním chci jít

jen za ním
jen za ním chci jít
jen za ním
jen za ním chci jít
jen za ním
jen za ním chci jít
To jsou myšlenky, které se mi honí hlavou a tak jsem je dala na papír, tak trochu skládám, třeba to vyjde.

V zádech mám arsenál prázdných dnů
zbytečných bez jeho plánů
Bez něj, jsou dny mého života prázdné, nemít děti, asi bych tu už nebyla.
Láká nás Nefritová hráz
Čínskou zdí
vítr vát nepřestává
Stále je naděje že se setkáme znova.
S ním s ním být
a tím jít krokem mílovým
ať udělá co udělá
ať sta sluncí žár nás na popel spálí
Kéž by mi slunce dalo sílu žít, žít dál bez útrapů.
Jen za ním...

V zádech mám arsenál prázdných dnů
zbytečných bez jeho plánů

Váhání jestli bude chtít
sálání že ohňový sny rozfouká

Bude po mě po těch letech ještě stát? Ano bude já to cítím.

S ním s ním být... jen za ním chci jít

Nakonec jsem se rozhodla jít za Johnem, upraví to a dá tomu melidii.
Po tom co si John přečetl má slova odvětil jen."Musíme se vrátit."
"To nejde."
"Ale ano, ty ho po těch letech stále miluješ, já to vím a protože tě znám vím taky že je nevinný, a proto se vrátíme."rozplakala jsem se, jako při každé zmínce o něm.
"Co řeknu dětem."
"Pravdu, to mi připomíná Tobias a Steve pro ně právě šli ke kočárům."
"Děkuju."
"Mami!!"Zakřičela Christyn za mými zády. Ani jsem si nestihla otřít slzy a vrhla se mi kolem krku."Ty si plakala?" Postupně se ke mně nahrnuli všechny mé dcery.
"Ahoj holky moje od vánoc jste pěkně vyrostli. Víte já vám musím něco říct. Pojďte do obýváku. Andrew Ryane pojďte taky!" Snad jim to konečně řeknu, doufám.
"Víte váš tatínek, on žije je to uprchlí vězeň. Utekl z Azkabanu je to dva roky. Víte že jsme původně žili v Anglii, on je Angličan, Sirius Black, chci se tam vrátit."
"Mami on zabil třináct lidí a pokud vím tak zradil vaše nejlepší přátele."
"Je nevinný."
"To si jen namlouváš."
"Neznalas ho Reachel, nikdy by nic takového neudělal, vím to."
"Opravdu si to myslíš?"
"Ano miluju ho, a asi to ovlivňuje můj názor, ale i přesto mám pravdu, je nevinný a až ho znovu uvidím vysvětlí mi to, jestli ho ještě uvidím."
"Mami, jestli mu věříš věřím mu taky a chci se s tebou vrátit do Anglie, ale co kapela."
"Díky Ab, zatím sem o tom mluvila jen s Johnem, ten mě přesvědčoval abych se vrátila."
"Jak to bude se školou?"
"Asi by jste přestoupili do Bradavic."
"Alex."zakřičel na mě někdo zezdola.
"Ta písnička je skvělá dáme ji do toho alba."
"To už se nestihne."
"Musí." A tak jsme jí nazkoušeli, album měla vyjít do konce prázdnin, a tak na konci července byla písnička hotová. A tak vyšlo album se jménem Navždy tvá i s věnováním ode mě.
Na obalu byla Beruška, Tak mi říkal jen on Al, Beruško. Stýská se mi.
Tohle album bylo pro něj, nevím jestli si ho někdy poslechne, jestli vůbec ví, že ještě stále zpívám, nevím jestli žije, omyl tohle vím ,tohle cítím, kdyby umřel, umřela by část mě, Nikdy jsem nikoho nemilovala tak moc jako jeho a teď doufám, že to nebyla chyba, protože my se uvidíme……….
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Santana Santana | 24. září 2008 v 16:29 | Reagovat

Krásný jdu na  další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama