Kapitola IV. Ach ta láska

19. března 2008 v 18:31 | Vatara |  Zase spolu
Nikolo už teď je s tebe mrtvola. Vždycky mám všechno vymyšlený a pak přídeš ty a všechno zkazíš!! A ten rozhovor co sme vedli v neděli, já se z tebe zblázním!! No takže tahle kapitola mi příde hodně nereálná, ale jak říkám Nikolo!! nesnáším tě. Doufám že se bude líbit. Sem tu jen tak na rychlovku, to víte ten zákaz, ale i přesto sem si na vás vzpomněla. Navíc sem teď nějáká nemocná, takže když všechno půjde dobře tak zejtra něco napíšu. možná. Takže hodně zdaru při čtení kapitoly. Aby jste se z toho nezhroutili. ještě přidám info k Jackie

Našly jsme se sestrou prázdné kupé a společně s bratry jsme se v něm usadili. Po chvíli k našim dveřím přišel ten rozcuchaný mladík, Harry se myslím jmenoval, hned od začátku mi byl sympatický."Můžu si přisednout?"
"Jistě"odpověděla jsem"
"Christyn že?"ptal se, byl tak roztomilý.
"Ano, a tohle je moje sestra Reachel, a bráchové Andrew a Ryan."
"Sirius se nezmínil že má děti."
"Jak dobře ho znáš, viděl si ho někdy?"teprve teď si uvědomil co vlastně řekl.
"Je to můj kmotr."
"Znáš ho?"nervózně se ošil.
"Zachránil jsem ho před návratem do Azkabanu, mám ho rád je to můj nejbližší člověk."ty zelené oči byli nádherné. Úplně mě pohltili. Chvíli jsme na sebe koukali. Pak se ozvala Reachel. "Odkud se vlastně znáte?"
"Z nádraží."odpověděl ledabyle a stále mě propaloval pohledem.
"Jo to je Harry, syn Lili a Jamese."doplnila jsem ho.
"Té Lili a toho Jamese jehož fotku máme na krbu?"
"Myslím že ano, kdo byl vlastně ten chlápek co tam byl s tebou a ten pes byl tvůj?"
"Remus Lupin, jeden z pobertů, jinak známí jako Náměsíčník."odrecitoval jako básničku.
"A ten pes?"neodpovídal, jeho pohled sklouzl na podlahu.
"Máma říkala že táta je zvěromág."stále neodpovídal.
"Mám to brát tak jako že to byl on?"stále bez odpovědi.
"Proto na něj mamka tak koukala."
"Počkej Christyn, chceš říct, že ten pes byl náš táta."
"Myslím že ano, tak Harry řekni něco."Harry neodpovídal stále prozkoumával své tkaničky, sice nevim co se na nich dalo vypozorovat, byly prostě černý a hotovo. Upírala jsem na něj svůj pohled, po chvíli zvedl oči a já se v nich zase začala topit. Mírně kývl hlavou, sotva znatelně a přesto jasně. Vrhla jsem se mu kolem krku ani nevím proč jsem to udělala. Spod mého víčka se vykutálela jedna malá slza. Moje obětí po krátkém zaváhání opětoval. Cítila jsem se v bezpečí jako ještě nikdy. Ten kluk s jizvou na čele ve mně probudil něco krásného, jen jsem to nedokázala pojmenovat, ale chtěla jsem aby to neskončilo. Dal mi letmou pusu do vlasů, jako by se bál. Ještě víc sem se k němu přitulila, jestli to tedy ještě víc šlo. Uslyšela jsem šoupání dveří, odtrhla jsem se od Harryho, najednou jsem si připadala trapně. Jak malá holka. Už sem chtěla vstát, ale zadržel mě. Jemně mě chytil za boky a stáhl mě zpět k němu.
"Ahoj Harry, nemohli jsme tě najít."řekla nějáká hnědovláska zatímco zrzek, který přišel s ní jen vyjeveně koukal.
"Asi bych vás měl představit."
"To by neškodilo."odpověděla jsem. Pohled toho zrzka mi začínal být nepříjemný.
"To je Christyn, její sestra Reachel a bráchové Andrew a Ryan Blackovi. A tohle je Ron Weasli a Hermiona Grangerová."
"Blackovi?"ptal se zrzek, asi nedoslýchá nebo co."Od koho?"
"Od Siriuse."
"On má děti?"
"A dokonce je ženatý."
"Jak to víš?"
"Seznámil sem se s jeho ženou na nádraží."
"Takže žádní budoucí smrtijedi."ujišťoval se Ron je fakt nějákej nechápavej.
"Já jim věřím." Řekl Harry a objal mě kolem pasu. Pod jeho rukou mi naskočila husí kůže.
"Jaká byla prefektská schůzka."
"Hádej koho vybrali ze zmijzelu."
"Malfoye."
"Přesně a k němu tu krávu Parkinsonovou."
"To se dalo čekat."
"Už víš kdo je novým kapitánem vaše družstva?"
"Já ti to neřek?"
"Co si mi neřek?"
"Že sem to já, Sirus mi gratuloval, řikal že sem jako táta, přišlo to dnes ráno, Angelina to nevzala."
"Gratulju."řekl Ron mírně zaskočeně.
"Chytač?"zeptala jsem se i když sem předem znala odpovědět.
"Jo, jako táta, taky hraješ?"
"V Krásnohůlkách sem hrála s Ryanem jako střelkyně, stejně jako máma." Jeho zelené oči se rozzářili jako sluníčko."Vy jste všichni z Nebelvíru?"
"Jo, jsme předpokládám že vy se tam dostanete taky."
"V to doufám, jak říkávala máma, táta byl hrdý na to že je Nebelvířan."
"Co dělá vaše máma?"
"Zpívá."za chvíli jsme v kupé osiřeli, Ron a Hermiona šli za prefektskými povinnostmi. Dvojčata vyvádět lumpárny, a Reachel jen tak projít.
Koukali jsme se do očí, už zas. Pohladil mě po tváři. Stále nic neříkal. Naklonila jsem se k němu a dala mu letmý polibek na tvář. Omámeně si položil ruku na tvář. Položila jsem mu hlavu na rameno. a za chvíli spokojeně podřimovala.
Položila jsem si moudrý klobouk na hlavu, jediné co se mi honilo hlavou byl Nebelvír. Nejen že tam chci kvůli rodičům, ale i kvůli Harrymu, už vím co k němu cítím a doufám že to opětuje "Myslíš že Nebelvír je opravdu to pravé? Já bych řekl že na tebe tví rodiče budou hrdí stále. Ať je to tedy NEBELVÍR" Sunadla jsem si klobouk s hlavy a ladně odkráčel k Nebelvírskému stolu, kdy už mi Harry držel místo.Občas jsme po sobě pokukovali. Jako by každé slovo, každý pohled mohl všechno pokazit.Všechno by se zhatilo jedním jediným slovem. Mlčky jsme došli do společenky. Podívali jsme se na sebe a ten pohled říkal Dobrou noc. Vyběhla jsem do svého pokoje a dala se do psaní dopisu pro mamku.
Ahoj mami,
Bradavice jsou skvělé, akorát ti musím říct že narozdíl od svých sourozenců, jsem se dostala do zmijozelu, ale říkala jsi že mě budete mít i tak rádi!:) No musím uznat že si s tebe utahuju všichni jsme se dostali do nebelvíru. Můžu teď říct že jsem hrdý Nebelvířan, jako mí rodiče. Ale to není hlavní proč ti píšu. Pamatuješ na Harryho, syna a Lili a Jamese, potkali jsme ho na nádraží.Už víš? No tak sem se do něj asi zamilovala. Je to podivné jako by jediné slovo jediný pohled mělo všechno zkazit.
Se srdečnými pozdravy Chris
P.S.Pozdravuj tátu a kapelu
Otiskla jsem své rty na kraj pergamenu, dělali jsme to tak s mamku už od malá.Tiše jsem hvízdla, přiletěl můj malý výreček Zeus, byl na pohled velmi hrdý ale také velmi spolehlivý. Přivázala jsem mu na nožku dopis. Už jen počkat na odpověď . Měla jsem pokoj společně s Reach, vlastně bych měla chodit o rok níž ale mamce se to podařilo něják zařídit. Jsme si s Reach hodně podobné. Až na ty oči. Obě máme černé vlasy po tátovi a štíhlou postavu po mámě a Reach má i její oči, Jen já mám otcovi oči. Prý sem nejvíc po tátovi, nejen tím jak vypadám ale prý i povahou. Reach přilítla do pokoje. "On je úžasný."
"Kdo?"
"Fred"
"Kdo?"stále sem nechápala.
"Fred Weasli, Povídala sem si s Miou, když k nám přišel, ptal se kde je jeho bratr Ron. pak si mě všiml a sjel mě pohledem. Tebe sem tu ještě neviděl, Fred Weasli, cokoli budeš potřebovat., Je úžasnej."¨
"Aby ses nerozplynula, psala sem mamce že jsme se dostali do nebelvíru a taky kvůli Harrymu."
"Proč kvůli Harrymu?"
"Asi sem se do něj zamilovala."
"Sestřičko, ty si zamilovaná pořád."
"Tentokrát je to jiné, takové opravdové."
"To říkáš pokaždé."
"Tentokrát to bylo jiné ty jeho oči, mám pocit že se v nich utopím."a svalila jsem se na postel.
Ráno mě probudil jasný svit sluníčka. Celý den proběhl celkem hladce, krom toho že s Harry pohádal s tou hnusnou učitelkou. Nevěděla jsem nic o jeho minulosti, a teď už ani nevím jestli chci vědět. Voldemort po něm de. Tak jako on věří mě tak já věřím jemu. Naše pohledy jsou čím dál tím častější. Od cesty ve vlaku jsme spolu nepromluvili. Jen se na sebe koukáme.
Konečně sobota. Kolem poledne přiletěla bílá sněžná sova. Zaťukala na okno. Pustila jsem ji dovnitř upustila mi na postel dopis a posadila se na rám postele. Rozložila jsem pergamen.
Tin, už to nemohu dál vydržet. Chci se s tebou sejít a promluvit si. Co bys řekla na třetí hodinu vyzvednu tě ve společence. S láskou Harry.
Vzala jsem kus pergamenu a načmáral jsem na něj jen Ano. Podala jsem ho bílé sově a nechala ji odletět.
Začala sem přecházet po pokoji, byla jsem tak sťastná, ale nebyla bych to já kdyby to nemělo zádrhel. Co si sakra vemu na sebe, jaký mám vlasy. Začala sem vyšilovat. Potřebuju Reach. Hystericky jsem vyběhla s pokoje. Pátral po ní pohledem, nikde jsem jí neviděla, a ano v křesle v objetí jakéhosi zrzka. Sakra. No nic cucat se s nim snad může i pozdějc. Přiběhla jsem k nim" Rach!"vykřikla sem. Okamžitě se odtrhla od svého přítele " Kde hoří?" zeptala se. "Nehoří ,teda vlastně hoří, moje rande hoří."začala jsem jí vysvětlovat. "Ty máš rande s kym?"
"No s kym asi?"
"S tim Havraspárskym co po tobě koukal?"
"Ne toho sem nakopla se nepamatuješ."
"Tys ho nakopla?"podivil se Fred
"Jo nakopla, to j jedno."
"Tak s kym máš to rande?"
"Reach! Co ti řikaj zelený oči a rozcuchaný vlasy?"
"Ty máš rande s Harrym?"ptala se.
"Jo a jestli okamžitě nepůjdeš se mnou tak tě uškrtim."Fred jen zíral. Reach po něm hodila omluvný pohled, a odešla za Chris.
"Sem v totálním průšvihu nevim co si mám vzít prostě nic."
"Uklidni se Chris!"
"Nemůžu!"
"V kolik?"
"Ve tři."
"To je za chvíli."
"Já vím!"
"Co si představuješ?"
"Právě že vůbec nic."
"Takže něco romantik?"
"Asi."
"Něco romanticky přitažlivého, to je tvůj styl, taky nic jinýho s tý skříně nevyhrabu, tak zalez do tý koupelny, něco ti vyberu."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Danula Danula | E-mail | Web | 20. března 2008 v 8:36 | Reagovat

Hezký:) Jdu na další kapitolku...

2 NarcissaB. NarcissaB. | Web | 21. března 2008 v 15:55 | Reagovat

Letím na dlaší kapitolu... Zatím je to super...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama