Kapitola V. Mami

19. března 2008 v 20:14 | Vatara |  Zase spolu
Je tu další kapitola snad se bude líbit, zlatá bytová schůze.Je o něco kratší než ta minulá, ale co byste chtěl jsem ve stresu.

"Je tak nádherná."
"To už slyším tenhle tejden nejmíň po stý."
"Když ona je….."
"Já vím já vím, prostě úžasná."stěžoval si Ron.
"Ty její vlasy a ty oči."
"Já vím."
"Má oči tak energické, tak uhrančivé."
"Tak si s ní dej rande."
"Taky že jo, dneska ve tři."
"Ty neváháš."
"A proč? Ona je prostě úžasná."
"Jen aby ses nespálil."
"V ní se nemýlím, vím to."
"Ty seš v tom až po uši kámo."
"Asi jo."
Tin vyšla s pokoje, měla na sobě dlouhé džíny, a jemné růžové tíleko, které dávalao jejímu vzhledu jemnost. Černé vlasy si nechala rozpuštěné. Harry už čekal v jednom z křesel. Když ji uviděl chvíli mu trvalo než se vzpamatoval, ale nakonec se mu to povedlo a nabídl ji rámě.
Mlčky došli k jezeru. "Tin, chtěla bys se mnou chodit?"zeptal se Harry nesměle.
Podívala se na něj bouřkovýma očima plnýma energie."Moc ráda, Harry."
"Víš co všechno to obnáší? Nikdo mi tu nevěří, všichni si na mě ukazují prstem sem Harry Potter, kterej chce všem říct svůj vlastní názor, a porušuje pravidla, kvůli svým přátelům."
"Já vím Harry, nechápu tě nejdřív se mě ptáš, a pak mi to rozmlouváš."
"Jen chci aby sis uvědomila co všechno to obnáší."
"Já vím."
"A nechci abys kvůli mně byla nešťastná."
"S tebou nebudu."
"Miluju tě."
"Já tebe taky." Zastavili se a Harry si ji k sobě pevně přitáhl. Pomalu se k sobě přibližovali. Lehce se dotkl jejího rtu, chvíli si s ním pohrával, když pomalu pootevřela ústa vnikl do nich svým pátravým jazykem. Když se vraceli do společenky, byl už večer slunce dávno zapadlo, a oni jen tak seděli u jezera.
Ahoj mami,
Víš píšu ti abys byla v obraze. Dneska jsem měla rande s Harrym. Začali jsme spolu chodit. Je vážně úžasný. Jsme v tom až po uši. Říká mi tak krásně Tino. A škola je v pohodě doufám, že když propadnu nebude ti to vadit. S pozdravem Chris.
OoooOOoO Na Grimuldově náměstí OoOOoooO
Na okno zaklepaly dvě sovy, Hedvik a Zeus. Remus který právě seděl v kuchyni je pustil dovnitř. "Siriusi, Alex, máte tu poštu od dětí!!"zakřičel. Za chvíli se přihnala Alex, měla na sobě jen sametový župan. Zeus k ní nastavil nožku a ona hned odvázala dopis. Do kuchyně vtrhl Sirius jen v kalhotách. "To je Hedvika Harry píše."
"Mě píše Chris."
"Harry píše že se dali dohromady, a jestli mi to vadí."
"Jo Chris píše, že se dali dohromady, že jí říká Tino, a ptá se jestli nám nebude vadit jestli propadne,"
"Určitě zase blafuje jako minule s tim zmijozelem, pač aby sme mi dva měli blbý dítě to není možný."
"No jestli je po tobě…"řekla Alex.
"Zas začínáš?"
"Já?"zatvářila se jako andílek.
"Ty."odpvěděl Sirius a hladově se vrhl na její jemné rty. Remus musel zase upozornit na to že tu stále stojí. Sirius a Alex se od sebe odtrhli.
"Víš co Al, když je Remus tu a nemá zjevně co na práci, půjdete k tvým rodičům."
"Teď?"
"Jo."
"Jen se oblíknu."
Za hodinu už stáli před malým domkem,v jedné staré uličce. Alex klepající rukou zazvonila na zvonek. Jak dlouho už tu nebyla 14 let. Dveře se otevřeli, a v nich se objevila stará žena, vlasy měla protkané stříbrem.(To je metafora, strašný já vím) Chvíli na sebe koukali. Pak se starší žena vrhla k Alex a objala ji. Holčičko moje, kdes byla tak dlouho?"
"Mami."vydechla Alex.
"Pojďte dál."
"Mami to je Remus."
"Máš někoho nového, viděla jsem Siriuse ve zprávách, za vraždu třinácti lidí."
"Neudělal to je nevinný, tohle je náš kamarád ze školy."
"Takže kouzelník."
"Ano"
"To bude tatínek zase řádit."
"To tedy nebude."
"A kde máš holky?"
"Aby teď začala pracovat, a víš mami, po tom co sem odešla….., byla sem….mám….narodili se mi další dva kluci, ty jsou teď společně s holkama ve škole jako jsem chodila já."
"Čí sou ti kluci?"
"Jak čí sou? Samozřejmě že jsou Siriusovi, akorát sem otěhotněla těsně před tím než ho zavřeli, to si všichni myslíte že jsem se hned spustil s někým jiným?"
"Odešla jsi nic si neřekla, kdo ví jak to bylo."
"Sirius je má jediná láska."
"A seš si jistá že tě má stále rád? Jak dlouho si ho už neviděla?"
"Sem si jistá, víš máte plné právo se na mě zlobit, ale já musela odejít, všechno tady na mě padalo a já nemohla, nemohla takle dá žít."
"Nic ti nevyčítám, kdyby tvůj táta zabil třináct lidí nevím co bych dělala."
"On to neudělal!"
"To mu tolik věříš?"
"Ano, víš kouzla, která umíme dokážou hodně, i na někoho shodit vraždu."
"Vysvětlil ti to snad?"
"Ano, ale ani před tím sem nepochybovla"
"Dobře."
"Sem ráda že jsem se vrátila, kde je vlastně táta?"
"Táta je v práci, příde až pozdě večer, chceš tu na něj počkat?"
"Ne to nejde čeká na mě kapela."
"Kapela?"
"Ano stále s nimi zpívám, odešli spolu se mnou."
"Máš v nich velkou oporu važ si jich."
"Já vím."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Danula Danula | E-mail | Web | 20. března 2008 v 8:39 | Reagovat

He ten začátek mi připoměl trochu Jamese:) fakt pěkná kapitola a ještě peknější povídka:)

2 Giner Giner | 20. března 2008 v 9:52 | Reagovat

hezké:) těším se na pokračování... tahle kapitolka byla celkem krátká, tak snad tady brzo něco přibude:)

3 NarcissaB. NarcissaB. | Web | 21. března 2008 v 15:57 | Reagovat

Moc hezké....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama