XII.Kapitola-Zazpívej tu naši

13. března 2008 v 20:03 | Vatara |  Alexandra
Začalo jí svítat. Sirius by ji ani to mrně nikdy neopustil. Jak ho omámila? Kouzlo? Ne to ne. No jistě vrhl se na ni po tom co se napil. Nápoj lásky!!
"A Pane profesore Křikale asi u sebe nemáte protijed na nápoj lásky."
"To bohužel."
"No nic, ale stejně děkuji"
"Kouzlo lásky je to nejsilnější."
Alex rázně přišla ke dvojici a její pěst ladně přistála na Stelině pravé tváři, pak se otočila na Siriuse a vlepila mu takovou facku, až se zapotácel chvíli zmateně koukal a v tom mu Alex dala polibek.

"Co se stalo?"zeptal se zmateně a chytl se za tvář.
"Eště se ptej, se tady cucáš se Stellou a mě se ptáš co se děje."vytřeštil oči.
"Asi sem špatně slyšel."
"Ne slyšel si zcela dobře."
"To není možný, leda by do mě něco nalila."bánil se.
"Taky že nalila, a pojď někam dál."
"A to proč?"
"Všichni na mě koukaj."
"A nebo na tvoje bříško."
"Vždiť mě všechny ty tvoje fanynky z Bradavic žerou pohledem."
"A mě zas tvoji fanoušci."
"Sme si kvit."
"Jo ale přeci jen bychom se mohli někam vypařit."
"To beru"Netrvalo to dlouho a skončili v komnatě nejvyšší potřeby.
Když se vraceli měli jako svědci promluvit na podiu, první šla Alex.
"Zdravím vás všechny,víte znám Lili a Jamese už roky, a vždycky jsem věděla že jinak to skončit ani nemůže, když James žádal Lili o ruku, řekl že nebýt mě možná by se to ani nestalo, nevěřím tomu, našli by jste svou cestu k sobě i beze mě a to díky citu, který je všude kolem nás, Díky lásce, přeju vám, krásný společný život a věřím že jiný ani nebude."
Pak si vzal slovo Sirius.
"Taky vás všechny zdravím můj proslov asi nebude tak ducha plný jak ten mojí partnerky ale i přesto se budu snažit. Víte James byl odjakživa můj nejlepší kamarád, neotočil se ke mně zády jak většina lidí při vyslovení příjmení Black. Poslouchal sem jeho nářky typu proč mě Evanová nemiluje celých šest let. A pak přišel ten den, bylo to před vánoci přišli jsme s Alex do společenky a James s Lili se vesele smáli, oba jsme málem omdleli, při pohledu na ně, bylo divné dívat se na ně jak se nehádají. Ale přáli jsme jim to,protože život bez lásky je na nic, hodně štěstí manželům Potterovím." Sešli dolů,kde na ně čekali Lili a James "Už to nebude takové jako dřív."konstatovala Lili.
"Jo mi se stěhujem na Hůrku vy do Dolu, nebudem stále spolu."
"Je to zvláštní."
"Ta řeč byla moc hezká Alex."řekl James
"Pouze pravda nic víc."
"Už běžte a užijte si svou svatební cestu."řekl Sirius.
"Alex prosím,zazpívej na cestu tu naši."
"To mám jako ještě jednou vylézt tam nahoru?? A…"
"Prosím, prosím, prosím"žadonila Lili.
"No tak jo."Tohle byla písnička, kterou si zpívali když byly smutné, nebo když se na dlouhou dobu rozcházeli.
Sirius koukal s vytřeštěnýma očima, nikdy předtím neslyšel Alex zpívat. Zpívala nádherně jemně.
"Tak se mějte hezky a pošlete mi obrázek od eiffelovky."
"Určitě, málem bych zapomněla ještě musím hodit kytici."samozřejmě jak to v pohádkách chodí jí nechytl nikdo jiný než Alex.
oooOOOooo
"Veronico, kolik krabic je ještě nahoře?" volala Alex.
"Spousty."
"A kolik z nich je modrých?"
"Tři"
"Tak ty jsou naše zbytek by měl být Lili a Jamese."
"Psali vlastně?"
"Ano Paříž je prý krásná, a je tam prý horko, jak by taky nebylo v srpnu."
"Kde máš vlastně Siriuse?"sešla mezitím Veraonica dolů.
"V práci, včera přišel, rozplác se do krabic pak začal skákat dva metry do stropu asi po třech hodinách se uklidnil a vypadlo z něj že ho chtěj v televizní stanici jako moderátora taneční soutěže."
"A to mu dovolíš."
"Proč ne našla jsem si ve věštci takovou menší pěveckou soutěž a chci se do ní přihlásit, problém je ten že Sirius to ještě neví."
"A jak to chceš udělat budeš mít miminko kdy se o něj chceš starat?"
"Soutěž je za 14 dní, porod v únoru, do té doby se stihne věcí."
"A pak?"
"Najdem si chůvu, nebo domácího skřítka, a nebo mojí mámu."
"A kdyby tvůj plán nevyšel můžu vám to mrně pohlídat i já."
"Veronico, seš skvělá, všechno co si pro nás udělala, já nevím jak ti mám poděkovat, starala ses o mě celý ty měsíce, co jsem nemohla skoro chodit, a to jak si nás k sobě vzala na vánoce a teď, si pro mě jako máma."
"A ty jako moje dcera."objali se, Alex pak dlouho plakala.
"Ahoj Veronco, Beruško, proč si plakala co se stalo?"zeptal se starostlivě Sirius, když vlítl do dveří.
"To nic, to jsou jen hormony."
"Už jsem se lek že se něco stalo, víš já vim že sem ti slíbil že s tebou dneska dodělám dětský pokoj, ale musím zpátky do práce."
"To nemyslíš vážně."
"Bohužel, ta soutěž, je něják náročná, a nenašli ke mně vhodnou moderátorku."
"To znamená?"
"Za 14 dní je konkurz nechceš tam jít?"
"No víš, chtěla jsem sice do pěvecký soutěže za 14 dní, ale mohla bych se obětovat."
"A proč si mi to neřekla, chtěla sem včera, ale nenechal si mě mluvit."
"No to je jedno, promluvíme si o tom večer já jen hodim ty krabice k nám a pak letim do práce."
"Jasně klidně si di já to zvládnu, já sem jenom málem potratila."
"To je citový vydírání."
"Není Siriusi to jsou fakta to si jako myslíš, že když nemůžu pořádně kouzlit, to mrně si se mnou pěkně hraje, minule jsem potřebovala uhasit oheň tak mi z hůlky vyletělo hejno racků, tak ten pokoj asi budu vymalovávat ručně nebo co?"
"Udělám to zítra."
"Večer o tom pokecáme, a běž už."
"Zatím se měj."
"Ty taky a jdi už nebo se neznám."Sirius se rozroučil a přemístil se pryč.
"Ach jo."
"Jestli chceš pomůžu ti."nabídla se Veronica.
"To nejde, chci aby si uvědomil, že musí být i zodpovědný a že jeho rozhodnutí mají vliv na to mrně."
"On to pochopí nejpozději až se to narodí."
"To už bude trochu pozdě."
"Alespoň někdy."
"On tu nechal ty krabice já se snad zblázním."
"Opravdu nechceš pomoc."
"Opravdu ne, ale až někoho o půlnoci uslyšíš jak se plíží domem, je to Sirius, a jde pro ty krabice."
oooOOOooo
"Tohle mě zničí" stěžovala si Alex a skláněla se nad krabicí, bylo půl deváté a Sirius se stále nevrátil. Kouzlení už dávno vzdala po tom co z ní vylítli balónky kytičky a mnoho dalšího toho měla dost, sedla si na pohovku a čekala, ani ne za tři minuty ji přemohl spánek.
Někdo jí vzal opatrně do náručí. Nebyl to nikdo jiný než Sirius.
"Promluvíme si ráno a dojdi pro ty krabice k Veronice."zamumlala než jí položil do jejich pohodlné postele.
Ráno jí probudila vůně pečeného koláče. Pomalu otevřela oči. Naštěstí ji ranní nevolnosti opustili, takže nebyla nucena vstát. Po chvíli jí to přeci jen přestalo bavit a sešla dolů do kuchyně. Udivil jí pohled na obývací pokoj, všechny krabice byly na jedné straně a nábytek, který chtěl Sirius skládat a stěhovat před třemi dny, byl konečně na svém místě.
"Dobrý ráno Beruško."
"Brý ránko."přines jí plný talíř koláče a hrnek ovocného čaje.
"Si myslíš že takle si to vyžehlíš?"
"Trochu."
"Tak to se pleteš, to co si udělal dnes nebo včera, mělo být hotové už před třemi dny, víš co mi to včera dalo práce se vůbec dostat do kuchyně?"
"Promiň"
"Já vím že o tu práci stojíš, přeju ti to, ale nechci aby byla na úkor mě a toho prtěte."
"Mrzí mě to."
"Aspoň něco, teď běž nahoru a uděláme ten pokoj pro hosty, musí využít toho že tu jsi."
oooOOOooo
Alex se nakonec rozhodla absolvovat oba konkurzy, čekala že ani jeden z nich nevyjde, ovšem vyšli oba a tak se Siriusem jednou týdně moderovali, zpívání bylo odloženo na neurčito, ale sem tam taky šla zpívat většinou jednou za čtrnáct dní se dostala do nějákého baru, kde to rozjížděl jak nejlépe uměla a že jí to šlo.
"Beruško, víš že dneska je to rok co spolu chodíme?"
"Já vím."
"A nic?."
"Zítra mám jít nahrávat do studia, ale nemám čas něco slavit, navíc to nemůžu ani zapít nemá to cenu."
"Asi máš pravdu, jdu do práce."
"Měj se hezky."
"Vy taky."
Večer když se Sirius vrátil čekalo na něj překvapení, v kuchyni byl velký dort s velkou jedničkou uprostřed. Na stole byl malý medvídek, Alex jako vždy nevydržela a tloukla špačky v křesle.
Sirius si povzdych proč někdy nemůže usnout v posteli.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama