Cink cink

29. května 2008 v 18:15 | Vatara |  Studentská láska
Čaves lidi, další kapitola to je dobrý znamení to je asi všechno nic moc ode mě teď nečekejte je to jen takový výplod no takže snad jen pěkné čtení, a pište komenty

Až teď mi to došlo, že vlastně nemám kam bych šla. Lus byla vždycky ta co mě podržela, ale teď. James, no jasně. Sice to co řikal asi nebyla pravda, ale určitě tam bude i Sirius a on umí tak krásně objímat.
Cink, cink. To zě mě budou mít radost.
"Ahoj Drew. James neříkal že přijde ještě někdo další. Ty si plakala? No tak nestůj v těch dveřích a pojď dál."
"Děkuju"to bylo jediný na co sem se zmohla.
"Udělám to grog, chceš? Bude ti líp?"
"Jo, tedy vlastně ne děkuju." Co mě to napadá, Pomfrytka mi zakázala alkohol.
"Opravdu ne, nezní to moc přesvědčivě."
"Ne já alkohol nemůžu." Jen pokrčila rameny. "A co čaj?"
"Ten moc ráda, děkuju. Sou tu kluci?"
"Jo nahoře, dojdu pro ně, posaď se zatím."
"Děkuju." Milí lidé, mám ráda milé lidi.
"Že by nás Moony poctil svou návštěvou." Slyšela sem ze schodů Jamesův hlas.
"Mamino, ahoj!" přihnal se ke mně Sirius, když mě uviděl.
"Ahoj, říkej to takle všude a bude to vědět celá vesnice, ale teď už je to stejně jedno."
"Promiň, stalo se něco, nebo si přišla jen tak se kouknout?" on je tak milý. Víte já ho miluju. Ale kazit život mu nebudu. Kdo by taky chtěl svobodnou matku.
"Jen tak na návštěvu. Neříkej že se vám po mě nestýskalo."
"To ti nesežeru, máš rudý oči, klepeš se a vítáš se semnou jako by jsem se 100 let neviděli." A vždycky všechno ví líp než já. "Řeklas jim to?"
"Jo"zase brečim OMG.
"Hodně blbý?"
"Jo."
"Já teda nechci rušit váš super rozhovor, ale můžete mi to vysvětlit? Ty to snad chápeš Lili?"
"Lili? Co ty tu děláš?"
"Přijela sem, neříkala si snad že maminy maj vždycky pravdu?"
"Sem ráda že sis to uvědomila."zase mě objala jako na nádraží.
"Já nechci zemřít na udušení."
"Jo, promiň."
"Sakra, o co to tady jde?"zlobil se James. Podívala sem se na něj. Po tom co mi řekla moje matka, to nedokážu říct. To zvládnu, sem to přece já a zapírat to mrně nemá cenu.
"Čekám dítě s profesorem obrany." A zase nic, asi vstřebává myšlenku. Lili taky vypadá šokovaně. Ono to zní trochu divně. No dobře tak trochu víc divně.
"Co?"vypadlo z něj. No aspoň neoněměl. A mozek mu taky funguje.
"Nenuť mě to opakovat."
"Ale to s tim profesorem není pravda."
"Ale je, bohužel. Sázky dělaj divy. Já to řikám furt nojo."
"Čaj je hotový." Paní Potterová nám přinesla čaj. Posadili jsme se na pohovku. Lili a James to chtěli vysvětlit s čímž mi Sirius pomohl, za to sem mu byla vděčná. Asi po půl hodině se ozval zvonek.
"Dneska se k nám lidi jen hrnou." Mumlala právě paní Potterová.
"Ahoj Vero, je tu Drew, ptal sem se už u Freda, ale tam nebyla."
"Je tady. Ona utekla?"
"Ne to by Drew neudělala, moje žena jí vyhodila."
"Proboha proč? To bych do Moniky neřekla"
"A víš že já jo, ještě že Drew není po ní."
"Já tě tu nechala stát, promiň, pojď dál."
"Tati." Řekla jsem chvíli na mě koukal.
"Co tě to napadalo?"
"Nemyslela jsem, promiň. Zlobíš se?"
"Jak bych mohl holčičko moje, ale odcházet si neměla. To ona."
"Víš jaká je, navíc je to její dům."
"Vím a upřímě nechápu jak sem s ní mohl být tak dlouho." Nechápavě jsem se na něj podívala.
"Ty papíry mám ještě ve stole."
"Tati to jako kvůli mně."
"Taky holčičko. Hodí se to vlastně ještě ti tak říkat?"
"Já nevím rozhodně je to lepší než mamino." Probodla jsem zlostným pohledem.
"No nemyslel jsem si že budu dědeček tak brzo."
"Pro mě budeš vždycky ten nejlepší táta." Přešla jsem k němu a objala ho.
"Tak to nakonec dobře dopadlo" zhodnotila to paní Potterová. Táta s ní domluvil že tu můžu zůstat, do konce prázdnin. Nechtěl abych v tomhle stavu šla do děravého kotle, kam odešel dokud si něco nenajde."
Sirius seděl strnule na gauči. Zbyly jsme tu jako poslední. Já se cpala hlad je hlad. A paní Potterová moc dobře vaří.
"Siriuse děje se něco?"
"Ne."
"To povídej holubům, vidím to na tobě."
"Já nevím."
"Co tě trápí?"ptala jsem se a podívala se mu do očí.
"Já nevím jak tu byl tvůj táta a když sme viděl jak tě má rád i přes všechny tvé chyby a odešel kvůli tobě od svojí ženy. Chtěl bych taky takovou rodinu. Rodinu která by mě měla ráda a neodsuzovala mě" sklonil hlavu a zkoumal koberec. Uznávám je hezkej. Teď myslim koberec, ne že by byl Sirius něják špatnej to dej bůh. Pohladila sem ho po tváři. "Víš předtím než táta přišel a když sem odešla. Tak sem spoléhala na vás. Vím že ty Lili a James snad i Lus a Den by jste mě nenechali na holičkách. Myslela jsem na vás. Jste jako moje rodina. Rodina nemusí být vždycky tvoje krev jsou to lidi, kteří tě mají rádi a obětovali by se pro tebe a ty pro ně. A já myslím že klidně můžu mluvit i za Jamese. My bychom se pro tebe obětovali."
"Díky Drew." Objala jsem ho. Dala sem do toho lásku a cit, aby věděl že ho má někdo rád. "Mám tě moc rád."
"Vždyť já tebe taky." Mám tě víc než ráda, ale to ty se nedozvíš.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka Studentská láska?

je skvělá
Ujde
Jak si to vubec mohla napsat?

Komentáře

1 Danula Danula | E-mail | Web | 29. května 2008 v 19:39 | Reagovat

ten otec mě šokoval, ale příjemně:) a james se svým Co?:D super kapča, jen je mi líto Drew a Siria....ale nemůžu se divit, nechce mu komplikovat život....chjo...krásná kapča:)

2 netri netri | 30. května 2008 v 17:31 | Reagovat

Jej...otec je dobrej...správněj chlap...A taky mi je líto Drew se Siriem..chudáci...ale takovej je život (skončí to dobře že jo?) no...jinak, s tim kobercem to byl úlet...

3 monča monča | 31. května 2008 v 15:04 | Reagovat

supeer:D ale siriusovvi by to mohlo dojst ze sa jej luubi:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama