Smím prosit?

21. května 2008 v 16:42 |  Studentská láska
Takže je tu další kapča, doufám že nám v pátek vyjde počasí jinak se fakt zbláznim to neni možný! možná že další bych sem mohla hodit v pátek večer no uvidim podle komentářu který by ste mohly psát.

Balila jsem domů, upřímě mám strach. Matka mě zabije a otec? To není jistý. A Jack se to nesmí za žádnou cenu dozvědět i kdybych měla tvrdit, že je to třeba Snapa.
"Ahoj Lili."
"Ahoj Drew balíš?"
"Taky, nevim co si vemu na Křikův večírek."
"S kým deš?"
"Se Siriusem."
"V tom případě ti pomůžu s výběrem."
"Proč?"
"Abych vedle tebe nevypadala jak mochomůrka."
"Co?"
"James mě pozval."
"To je úžasný, přijalas že."
"Jo, asi ho mám ráda."
"James je prima kluk."
"Asi máš pravdu."
"Asi určitě mám pravdu, budoucí maminky se nemýlej." Ááá teď sem to prokecla, kurva, doprdele, sem to ale nána.
"Budoucí maminky? Neříkej že si…"
"Jo sem těhotná."
"Gratuluju." Objala mě, proboha asi budu brečet.
"Konečně nějáká pozitivní reakce."
"A je to Siriusovo?"
"Ne já s nim nic neměla. Je to můj dobrý a velmi pohledný kamarád."
"Nezabouchla ses náhodou do něj?"
"Já, proč já?zbláznila se nebo co?"
"Ne, jen se ptám."
"Blbá otázka."
"Co tyhle?"stočila Lili rozhovor na šaty.
"Já si chtěla vzít ty modrý, ale tyhle…"
Lili mě učesala a namalovala, ona se nezdá, knihomolka jedna. Doufám, že tam nebude Jack, nemám chuť ho potkat. I když už jsem ho nemilovala mohl ke mně být alespoň upřímný, ale on ne. Vlezl do postele s tou nánou. Doufám že prcek nebude po něm.
"Ahoj Lili, moc ti to sluší."
"Díky Siriusi." Zamávala sem Jamesovi před obličejem."Neslintej tu Jamesi."napomenula sem ho.
"Páni Drew tobě to sluší."
"Díky Siriusi, taky nevypadáš špatně." Zamračil se ale nic neřekl, nabídl mi rámě, které sem samozřejmě přijala. Je sladkej, vždycky jsme ho brala jen jako kamaráda, ale on má něco do sebe. Proboha na co tady myslim. Sirius je kamarád. Teda co se mnou ty hormony dělaj, to je strašný.
Plno lidí a rozruch, tak bych to tu nazvala, hrůza děs, co dalšího k tomu říct.
"A naši hosté z Nebelvíru, pojďte dál, jen dál. Není vám nic slečno Harrissonová jste nějáká pobledlá?"
"Ne pane profesore, nic mi není, máte to tu moc hezké, letos se to obzvláště povedlo." Zalichotila sem mu a nasadila ten nejlepší falešnej škleb.
"Děkuju, dobře se bavte." Popřál nám a zmizel, docela sem si oddechla.
"Opravdu ti nic není Drew si celá bledá."ptala se Lil.
"Opravdu sem v pohodě, no nekecám."
"Pojďte se někam pokecat." Řekl James usadili jsme se k jednomu malému stolku.
"Dojdu pro něco k pití." Chvíli jsme tam jen tak deděli a povídali si. Konverzace se točila okolo famfrpálu. Lili se u toho nudila, ale tvářila se mile, asi nechtěla Jamesovi kazit radost.
"Má oblíbená."řekla jsem, když se ozvaly pomalé tóny Titanicu.
"Smím prosit?" zeptal se Sirius. Krásná píseň. A ta jeho omamná vůbn. Proboha Drew na co to myslíš je to kamarád. Nakonec jsme zakotvili u jídelního stolu. Ale na můj vkus tam bylo moc oliv. "Nenávidim olivy."
"Tak to se nenajíš."
"Mám hlad."
"A co takle kuchyň."navrhl nevině Sirius.
"Super nápad, už sme tu byly dost dlouho."pomalu jsme chtěli odejít z místnosti, když sem ho uviděla. Sám profesor obrany v celé své kráse a mířil si to přímo k nám. "Sakra." Zaklela sem.
"Co se děje?"
"Pojď."řekla jsem mu, nic nenamítal a šel. Vyšly jsme s kabinet. Už jsme byly na konci chodby, když z nich vyšel. "Slečno Harrissonová, počkejte, potřebuji s vámi mluvit."
"Omlouvám se pane profesore, ale nemám čas, doufám, že to není akutní." Sirius se na mě podíval, jako bych byla blázen.
"Drew si naštvaná právem, ale prosím vyslechni mě."řekl, Tak teď Sirius už vypadal jako že každou chvíli omdlí.
"Nemám si co říct, mě to včera bohatě stačilo."
"Odpust mi to."
"Ne, mezi náma to byla chyba, už od začátku, a neboj se neprásknu to na tebe, stejně tu teď si jen kvůli tomu."
"To není pravda, mám tě rád."
"Ale já tebe ne, včerejšek byla poslední kapka, ty nadržený prase."
"Prosím, odpust mi to, mrzí mě to."proboha co mi to dělá, teď to nevzdávej., skončilo to.
"Odpustit ti to můžu, ale nevrátím se k tobě."
"Ale proč? Je v tom někdo jiný?"
"Možná."samozřejmě že je v tom někdo jiný. "Sirie, pojď prosím." Chvilku ještě stojí jak přikovanej, ale nakonec se přeci jen rozejde se mnou směr kuchyň.
"Ou je?"
"Jo"
"Jak to?"
"To ta sázka."
"Jak?"
"Prostě jsme ho chtěli vyhodit, vyštípat, tohle bylo to poslední co nás napadlo. A tak sem šla na školní trest. A pak už to bylo, prostě sem se zamilovala."
"A to dítě je jeho?"
"Ano je."už zase brečim, proboha, to ne. Sirius moc hezky objímá.
"Mám hlad, pojď do té kuchyně prosím."upřímně bych teď snědla kobylu.
"Můžu ti říkat mamino?"
"Proč bys to dělal?"
"Já nevím, hodí se to k tobě."
"Ne."
"Nebude ti špatně."
"Ne."čokoládovej dort a okurka ta nejlepší kombinace co znám.
"Siriusi děkuju moc, moc si mi pomohl."
"Není zač."
"Ale je víš to."ty jo já už zase brečim.
"Pojď ke mně mamino." Pomalu jsme došli do společenky. Na to, kolik je, sem docela unavená.
"Drew, Siriusi. Kde jste byli?"
"Lili nevyšiluj, všichni jsem v pořádku."
"Opravdu všichni?"já ji zabiju.
"Všichni." Dlouho sem nemohla usnout, reakce mých rodičů asi nebude zrovna ideální.
Šaty Lili
vypadaj trochu jako svatební no ale prostě se mi líběj
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka Studentská láska?

je skvělá
Ujde
Jak si to vubec mohla napsat?

Komentáře

1 monča monča | 21. května 2008 v 20:04 | Reagovat

supeeer:D

2 Danula Danula | E-mail | Web | 22. května 2008 v 19:26 | Reagovat

áááá hezký, suprový, úžasný...nemám slov a padám do mdlov....su zvědavá na tu reakci, doufám, že ji nezabijou.....maminu naši jednu:)

3 pasu-Pavla pasu-Pavla | 23. května 2008 v 17:27 | Reagovat

to bude jeste hodne zajimavy co? docela se tešim až to vyjde najevo a s učitelem obrany to sekne, teda pokud mu to vůbec dojde, i když... chlapy jsou někdy idioti. doufám, že brzo bude nějaká kapča:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama