Umírám?

13. května 2008 v 22:00 | Vatara |  Studentská láska
Tak bych sem mohla napsat nějákej kec. ale nemám tušení jakej. Tak třeba PIŠTE KOMENTY ať vim že to taky někdo čte! A kapitolu věnuju všeml zklamaným lidem.
A bude hůř
Vatara

Jako bych to neřikala, vyhráli jsme 300:120. Profesor se mi pomalu vzdaluje a asi moji vinnou, já o něj něják nemám zájem, je na mě moc starej, před tím mi to připadalo sexy, ale teď mi to připadá, takový divný, vždyť by to moh bejt můj otec. No tak dobře to asi ne, ale je na mě moc starej. Asi to ukončim.Lus s tim taky moc nesouhlasí ale raději se nevyjadřuje. Jistota je jistota. Někdy mám takoví divný pocit když sem se Siriusem, občas na mě kouká, já nevím co mám dělat.
Nastal den D, hodina H, rozhodla jsem se to ukončit. Kluka na sex můžu mít vždycky ale tohle už ne. Není to správný a nikdy nebylo. Sakra. Proč sem si to neuvědomila dřív. Já sem to vlastně věděla, ale nechtěla sem si to přiznat. Což v tomhle případě vyjde na stejno.Zaklepala jsem na jeho dveře, co kdyby tam byl jinej profesor. "Drew konečně si tady." Je čim dál tim víc nadrženej. "Jacku já… "najednou se mi udělalo strašně slabo a zatmělo se mi před očima.
Probudila sem se v bílé postely mezi bílími stěnami.
"Co se stalo?"Pmfrytka ke mně přiběhla.
"Omdlela jste."
"Aha a můžu jít?"
"Ne stále nevím proč se vám to stalo, ještě provedu pár testů a pak budete moci odejít."
"Dobře."
"Vemu vám trochu krve." Trochu podle toho s jakou stříkačkou na mě de to tipuju tak na hektolitr.
Za chvíli přišla zpátky.
"Slečno já nevím jak vám to mám říct."
"Umírám?" sem ještě mladá, život mám před sebou a teď když vim že bez profesora obrany vim že zase lehce.
"Ne neumíráte."to je pozitivní správa, budu žít krásnej život a hlavně bez Jacka.
"Ale jste těhotná."Srdce mi vynechalo několik úderů. To není možný já a těhotná! Byla sem v šoku.Žít život bez Jacka s Jackovim dítětem pude dost těžko. Tohle nezvládnu.
"Musím to říct profesoru Brumbálovi., počkejte tady."
Já čekám dítě, malýho špunta. Ježiš co budu dělat?
"Slečno Harrionová"
"Ano pane řediteli."
"Madam Pomfreová (nevim jak se to píše sorry) mi řikala o vašem stavu. Pokud vám dělájí starosti věci budoucí(o jje zase věta už my jebe), školu budete moci dokončit, v tom nevidím problém. Později bychom to měli veřejně oznámit, ale to zatím nespěchá. Nashledanou dámy."
"Nashledanou"
"Tak slečno, měla by jste teď na sebe dávat větší pozor, nesmíte onemocnět……"a bla bla chytrý kecy, který by mě v životně nenapadli.
"Můžu jít?"
"Ano, za měsíc se mi přídete ukáza."
"Určitě nashledanou."
Tak co teď, řeknu to Jackovi, Měl by to vědět. No třeba nás špunt dá znovu dohromady. I když tahle pravděpodobnost je vcelku mizivá.
Sem tu ani sem nezaklepala jak je mým dobrým zvykem. A vešla. Ukázalo se že to byla chyba. Právě se totiž líbal s mladou profesorkou bylinkářství.
"Pardon."to bylo jediný na co sem se zmohla. Do očí se mi vehnali slzy. Pocit zrady ve mně rostl. On neměl ani odvahu mi to říct. Došla jsem až k astronomické věži., kde jsem pozorovala hvězdy, i když sem je přes slzy skoro neviděla. Uslyšela jsem zavrzání dveří.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka Studentská láska?

je skvělá
Ujde
Jak si to vubec mohla napsat?

Komentáře

1 Danula Danula | E-mail | Web | 14. května 2008 v 6:36 | Reagovat

Ooooo to je sado-maso....tak jestli bude hůř, tak doufám, že neskočí z věže...no ty brďo....hustý a nádherný a nemám slov....prostě bomba...honem další,protože už teď jsem napnutá jak kšandy:D

2 jaja jaja | 14. května 2008 v 22:04 | Reagovat

ja len tak cumim..je to uzasne..prosim rychle pokracko :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama