V.Kapitola BoL

2. května 2008 v 21:31 |  Boj o lásku
Poberti právě procházeli okolo jezera.Bavili se o běžných záležitostech, když uslyšeli dívčí smích.
Naproti nim šla partička havraspárských děvčat ze stejného ročníku jako jsou oni.
Všechny upoutala vysoká blond'atá kráska. Sirius by se na ní za normálních okolností asi vrhl, ale dnes.Dnes měl už ve svých citech jasno. Stejně jako Petr.Ten na dívku vytřeštil oči a když kolem něj procházela, bylo to jako když se zpomalí čas. Navíc se na něj dívka usmála. Byl vyjukaný, nakonec se vzpamatoval a usmál se taky.

Dívka odhalila bílý chrup a Petrovi zamávala.
"Asi sem se zamiloval"vydechl Petr.
"Do jaký?" zareagoval ihned Sirius.
"Do Samanthy."
"To byla ta bloncka?"
"Ano"
"Tak to máš asi smůlu Petře"
"Proč?"
"No..takovýhle holky maj jinej vkus"
"Já už myslela že má někoho jiného"
"To nevim, i když se šeptala že chodí se svym spolužákem Martinem, to je takovej ten vysokej kluk, co měl nějakou nehodu a ted' chodí o berlích"
"Aha"
"Ale já zase slyšel, že se s ní rozešel"
"Tak to mám šanci."
"Myslíš?"
"Já to vím"
"Oky...když to víš" zazubil se Sirius
"Myslim že jí pošlu dopis."
"Milostnej?"
"Jakej jinej"
"Takže jo."
"Ano"
"Tak do toho...co napíšeš?"

"Milá Samantho."

Dnes, kdiž jsem tě viděl venku si mně uchvátila...(ty chyby tam, sou schválně)
mislím že bez tebe nemůžu žít

Si tak ůžasná, tak dokonalá, tak krásná

tvůj úsměv púsobí na mě jako sluneční svit

Tvůj chrup září jako hvězdy

si to nejlepší co mě v životě potkalo
a že mně toho potkalo hodně moc
"průjem a větry" doplnil Sirius
"Zvratky a závratě" dodal se smíchem James
"Nechte si toho jo
"No jo, promin"

"Zamilobal sem se do tebe navždy tvůj Petr"

Petr hned běžel do sovince aby poslal dopis své vysněné

Běžel tak rychle, že zakopl
"Sakra"zaklel ale to ho neodradilo,zvedl se ze země a běžel do sovince...jenže si uvědomil, že jak zakopl a spadl, dopis mu vypadl z ruky. Musel se tedy vrátit, jenže už si nepamatoval kde spadl a to byl problém. Dlouho nemohl dopis najít. Hodně, hodně dlouho, když zapadalo slunce zahlédl růžek papíru. Rychle k němu běžel, ale znovu spadl. Tím se mu dopis ztratil ze zorného pole. "Kurva" zaklel a dal se znovu dohledání.Nakonec se mu podařilo dostat dopis zpátky do ruky."Hurá" zařval nahlas. Konečně se dostal do sovince i dopisem v ruce. Usmíval se jako měsíček na hnoji. Přivolal si malou sovičku ta ho ale nejdříve klovla. Sova se mu nepozdávala, co kdyby ublížila jeho milované raději zavolal jinou,jenže ta ho taky klovla. Tak se rozhodl že vyzkouší ještě nějákou, jenže co ta neudělala? ona ho klovla. Ještě pár jich vyzkoušel nakonec měl přeci jen štěstí a našel sovu která neklove, jenže byla nějaká divná...jakoby omámená.
I přesto jí přivázal dopis k noze a sovička št'astně odlétla. Šel si tedy lehnout a ihned usl...jenom kdyby to nebylo na křesle ve společenské místnosti.
Ráno se s trhnutím probudil"Dobré ráno Petře" ozvalo se mu u hlavy. Otočil se po hlase a byli to Poberti.
"Ježiš to ste vy"
"A koho si čekal?"
"To je moje věc"
"Ahá...hele, Petříček chce bejt tajemnej"
"Nerej"
"Jasně." řekl Sirius a začal se věnovat hnědovlásce, která k němu přiběhla.
"Jéje, ahoj Karin"
"Ahoj Siriusi"
"Jak pak ses vyspinkala?"
"Skvěl zlato, ale bylo mi smutno"
"Opravdu...a pročpak?"
"Moje postel byla tak trochu prázdná"
"Ah..příště si hajnu k tobě" Přitáhl si jí k sobě a políbili se.
"Ach ta romantika" zašveholil James.
"Co si říkal miláčku?"ozvalo se za jeho zády.
"Že tě miluju"
"To je hezké"odpověděla se slzami na krajíčku.
"Copak?"
"To sou hormony, Jamesi"odpověděla Karin, která se jen na krátký okamžik odlepila od Siria.
"Hormony?jo ahá..hormony"
"Jak se vlastně dneska má prcek?"ptal se nastávající otec.
"Kope"
Remus nad touto scénou zakroutil hlavou, nechápal, vztah mezi mužem a ženou mu prostě nešel do hlavy, stejně jako jeho příteli Robovi.A Robin to také nechápal,
Konečně našel někoho s kym byl opravdu š´tatný
jediný problém byl v tom, že to Poberti ještě nevěděli.
"Co tak stojíš Reme, jdeme snídat"zavolal James od portrétu.
"Jo, jo, hned jdu" zakřičel Remus a raději šel. Všichni pohodlně seděli ve velké síni a hodovali, když přišla obvyklá raní pošta.
A Petrovi přišla odpověď.'

Milí Petře

Byla jsem překvapena tím co si my napsal

Moc se mi líbíš

a jsem přešt'astna, že si mě oslovil
jestli chceš mohli bychom se někdy sejít

Já bych si to strašně moc přála, protože mi připadáš dokonalý

tvá milující Samantha
"Hurááá"zvolal
A běžel do sovince poslat odpověď. Dnes u jezera při západu slunce, naškrábal na papír
a odeslal. S pocitem uspokojení šel na další hodinu a hned po hodině dostal odpověď.

Přídu

Byl tak št'astný.
Ani nenadával, když narazil na učenu, kdy byl Sirius a Karin, které už chyběla vrchní poloviny oblečení.
"Nenechte se rušit" řekl pouze a vytratil se. Netrpělivě čekal na večer a ten nakonec přišel netrpělivě stepoval u jezera s růží v ruce. A ona přišla. Měla modré šaty, které ladili s jejímá očima. Byla úžasná a nádherně se zubil.
"Ach Petře"
"Ach Samantho"
"Už když sem tě poprvé uviděl věděl sem že tě milju."
"Když jsem uviděla tebe poprvé já, málem se mi podlomili kolena"
"Jsme si souzeni."
"Ano, už budeme jenom spolu"
"Vezmeš si mě?"
"Ah..ano, jistě"
"Ach Sem to sem ani nedoufal."
"Já také ne."
"Miluju tě."
"Já tebe více"
"Víš...pokud mě budeš potřebovat, stačí říct hey a já příjdu" řekl Petr v objetí.
Samantha pokývala hlavou a k Petrovi se přitiskla...a pak se to stalo.
"Musíme to říct ostatním, čím dřív se vemem tim líp"
"Ano, jdeme jim to říct ted' hned" vtrhli do velké síně, která byla ale prázdná, protože si neuvědomili, že je noc.
"Když tu nikdo není, nechtěla bys strávit noc někde jinde než ve své ložnici"
"Ano"
"Navrhuju komnatu nejvyšší potřeby"
"Co to je?"
"Pojď a uvidíš"
"Ano"
Vešli do komnaty, a ihned se začali líbat.
V tomto tempu pokračovali celou noc, pouta ani bič samozřejmě nechyběli. Oba si šíleně užívali.
Ráno, když byla snídaně v plném proudu vešli do síně. Ruku v ruce samozřejmě.
Karin se zděsila.
"Co to je?"
"Zdravím vás přátelé, budu se ženit."Všichni vyvalili oči.
Karin koukala snad ještě vyděšeněji než všichni ostatní, viděl ji nahou sice jen do poloviny těla ale i tak.
Začala hystericky vřískat.
"Co se děje Kar?" ptal se její přítel.
"On mě včera viděl"
"Mě taky včera viděl a co?"
"On mě viděl nahou, Siri nahou"
"Jen do půlky těla."
"No a co."
"Mam ho zneškodnit?"
"Jednoznačně, tohle na tobě miluju tu tvoji bojovnost."
"Dobře" chtěl se na Petra vrhnout, ale Samantha se před svého přítele postavila.
"V žádném případě."
"Budu tedy muset zabít i tebe."
"Klidni se Siri, ona nic neudělala."
"Ale on viděl Karin." Sirius se pomalu a nepříčetně blížil k Petrovi a v tom se to stalo……
Petr se probudil.
"To sem se lek." brzy si uvědomil, že všechno byl jenom sen. Nedlouho po něm se probudil i Sirius.
"Čus Petře."
"Nechceš mě zabít že ne?"
"Někdy mam chut.'
"No já se radši uklidim"
"Jo." Sirius se smutně ponořil do svých myšlenek. Tolik toužil po jedné dívce a nevěděl jak na tom s ní je, už byl prosinec a ona stále nic. Jako by milovala někoho jiného.
I přesto se rozhodl že jí pozve na Křikův večírek, třeba přijme.
Vůbec netušil, že dívka o pár pokojů dál přemýšlí o něm,a o tom, že ho pozve na Křikův večírek, ale neni to blbý, je holka, ale emancipovaná holka.Půjdu na snídani, rozhodla se Karin. A ve stejnou chvíli se taktéž rozhodl i Sirius, ani jeden nedávali pozor na cestu.
A tak do sebe narazili.
"Jejda promiň"řekli oba naráz,a ani jeden nevěděl komu.
"Siriusi" vykřikla překvapená Karin
"Karin"vykřikl překvapený Sirius. "Já jdu zrovna na snídani, jdeš taky?"řekla poněkud vykolejeně Karin.
"Jo,- já- taky jdu na snídani." koktal Black.
"Víš Karin,"řekl asi v polovině cesty "Chtěl sem se tě zeptat, jestli by si nešla na ten křikův večírek?"
"Jo, jo určitě"
"Opravdu se mnou půjdeš?"
"Jo,"
Sirius byl štěstím bez sebe zdvihl Karin a zatočil s ní.
"Heh...v poho?"
"Jsme jen šťastnej žes přijala"
"Já taky" Šťastně došli do síně, která byla skoro prázdná.
"Hele, dvě slunička"řekl James na uvítanou.
"Dobré ráno"
"Ahoj všichni" usmála se Karin.
"Co se vám stalo?" ptal se James.
"Co? Komu?" nechápe Sirius.
"No vám dvoum, záříte jak duracelový baterky."
"Co to sou duracelový baterky?" nechápe stále Sirius.
"Mudlovskej vynález."
"Ahá, už chápu. Hey...a byl to kompliment nebo urážka?"
"Konstatování kámo."
Sirius měl tendenci zrudnout, ale nakonec zůstal normálně barevný. "Aha" Zato Karin troch zrudla. "Hey...když září jako duracelový baterky. Jsou taky i tak výkonný?" ozvala se Lilly
"No třeba tady Tichošlápek...."
"Takže jo?"
"Třeba jo."
"Co myslíš ty Karin?"
"To zjistim na Křiklanově večírku."
"Na?"
"Jo vytáhnu ho na taneční parket a vyzkoušim jak dlouho vydrží."
"Lil to myslela drobek jinak"
"Tak hele já tady sedim všimli jste si?"ptal se Sirius dotčeně.
"Ne"
"To sem si moch myslet Dvanácteráku, kup si silnější brejle, ať příště poznáš kdo vedle tebe sedí."
"Promiň, já myslel že tady je ta Vilkinsková, nebo jak se jmenuje ta hnusná zmijozelačka."
Sirius si to nekomentoval pouze si složil hlavu do dlaní.
"Hey, snad sem tě neurazi.l"
Sirus stále nic neříká.
"Hey, země volá Blacka"
"Black je mimo vysílací vlnu."
"Ale proč?"
"Všechno zkazíš."
"Co sem zkazil?"
"Můj krásný začátek dne."
"No tak...já to myslel z legrace"
"Vždyť já taky Dvanácteráku."
"Fakt?"
"Jo, ale ještě jednou mě nepoznáš a a a hodim tě Norrisce k snídani."
"To byl vtip"
"Myslíš že bych tě hodil Norrisce k snídani?"
"No, nikdy nevíš co všechno Norriska žere. A ke všemu Filch.."
"Myslíš že po ní dojídá zbytky?"
"No, možný to je".
"Proboha kluci, bavte se o něčem jinym, prosím." řekla Karin.
"Jasně...no jo, ty si ještě nesnídala"
"Postřeh."
"Tak dobrou chuď'."
"Dík."řekla Karin ironicky.
"To nebyl vtip"
"Něják mě přešla chuť, jdu k jezeru."
"Počkej jdu s tebou" nabídl se Sirius.
"Ale žádný řeči o Filchovi a Norrisce."
"Samozřejmě"
"Ještě že je dneska sobota."
"Jo, a zejtra bude neděle"
"A pak pondělí."
"A po pondělí úterý"Rozhostilo se mezi nimi trapné ticho.
"No a pak středa" zase začal Sirius
"No jo."
Oba ztichli
"Siriusi"začala opatrně Karin"Platí ještě to co si říkal tehdá na chodbě?"
"Ano, samozřejmě" usmál se Sirius.
Karin sklopila hlavu, on ji opravdu miluje.
"Nikdy jsem nepotkal...nepotkal úžasnější osobu" řekl a hřbetem dlaně ji přejel po tváři
Do oka se jí vloudila slza dojetí.
"Neplač" šeptl tiše a sklonil se nad ní. Políbil ji.
"Já tebe taky."šeptla.
Líbali se dlouze a něžně. Dokud neuslyšeli hvízdnutí. Někdo na ně hvízdal atak se od sebe odpojili
"Jako bych to neřikal, všechno zkazí."
"Nikdy mě nikdo nepolíbil jako ty" zašeptala Karin Siriovi do ucha
"Nikdo tě nelíbal s větší láskou než já."
"Tak co vy hrdličky?"došel k nim James.
"Co tě to zajímá?"
"Abych líp sbalil Lili."
"Ahá, no stačí k ní bejt upřímnej"
"To sem a nic."
"Zkus to víc"
"Víc už to nejde."
"Vždycky to jde"
"Mám nápad, Karin ty jí určitě domluvíš."
"Jak prosimtě?"
"Ty to zvládneš."
"Možná"
"Můj osud je ve tvých rukou."
"Budu se snažit"
"Díky." a vlepil jí pusu na tvář.
"Hey, to je moje holka" zavrčel Sirius
"My spolu chodíme?"
"Ne snad?"
"No líbáš docela dobře."
"Docela?"
"No tak u toho bejt nemusim."řekl James a zmizel.
"Hurá, deme pokračovat?"
"Tak počkat, stále jsme nedořešili jestli spolu chodíme nebo jestli jde jen o nezávazný zneužití."
"Láska neni zneužití"
"Ty se prostě nezeptáš."
"Chceš se mnou chodit?"
"A kolika holek ses takle ptal přede mnou?"
"Hodně, ale k tobě to myslim upřímně"
"To mě těší, ale proč bych ti to měla věřit?"
"Já nevím..." zavrtěl smutně hlavou Sirius.
Když uviděla jeho smutné oči políbila ho.
"Takže ano?"
"Ano co?"
"Chceš se mnou chodit?"
"Ano."
On ji šťastně obejmul a znovu políbil.
"Miluju tě."
"Já tebe taky"
Sedli si spolu pod nedaleký strom.
povídali si...a líbali se
Až v tom na Karin někdo zavolal.
"Kdo zase vopruzuje?" naštvala se Karin.
"Hej Gordonová sem si o tobě nemyslela že seš taková děvka."
"A...Thomasová...ty máš co řikat" ušklíbla se Karin na vysokou a celkem hezkou blondýnku z mrzimoru. Adrianna Thomasová byla největší ehm ehm v celý škole.
"Kdo to bude příšto co Gordonová, Potter?"
"Snad nežárlíš"
"JÁ prosim tě."
"To nebyl vtip"
"Já a na tebe žárlit to nikdy Gordonová, na tvojí úroveň se nikdy nesnížím."
"Skvěle..." Zvedla hlavu a hrdě šla dál.
"Já bych jí přála aby narazila do stromu"
"Ale no tak, lásko, nebuď zlá."
"Nejsem zlá"
"Vsadim svoje nejlepší boty že s ní si taky něco měl."
"Bohužel. "
"Sem si mohla myslet, jakto že teď sem středem tvého zájmu já? oproti ní vypadám jako Křemílek."
"Pohádku o ošklivém káčátku neznáš? Navíc...ona je úplně vymatlaná"
"Tu pohádku znám, ale já sem stejná."
"Nejsi vymatlaná"
"Ale já nemyslim že sem stejná jako ona, ale furt stejná jako já."
"Mě to nevadí"
"Opravdu?"
"Ne"
"Stejně se bojím."
"Neměj strach"
Přitulila se k němu blíž, i když věděla že ji miluje stejně jí hlodal červíček pochybností.
"Neublížím ti, slibuju" dal ji letmí polibek do vlasů.
"Věřim ti"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jaja jaja | 3. května 2008 v 14:12 | Reagovat

nadherna kapitolka..ten sen bol upe skvely..ja som si vazne myslela ze je to pravda..a to s Remom..z toho som nemohla..som sa skoro zlozila na zemi..nastastie to nebola skutocnost..ale ten koniec je prekrasny..uzasny..krasna kapca..neviem sa dockat daslej :)

2 Danula Danula | E-mail | Web | 3. května 2008 v 18:05 | Reagovat

tak přemýšlím co ti sem napsat a nemám slov:) prostě skvělá kapča u které sem se řezala :D fakt super

3 monča monča | 17. května 2008 v 18:12 | Reagovat

super:D a z remusa bude gay?!

4 Lily Lily | 6. dubna 2009 v 15:38 | Reagovat

hrůza... co máš ze slohu? dyť vůbec neumíš psát...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama