Jedno místo, jiný čas

1. září 2009 v 11:29 | Vatara |  Povídky
Tak uznavam, že jsem se s tim přidavanim trochu opozdila (přibližně o 8 měsíců) omlouvam se. Ale přeci jen tu mam dnes jednu povidku. Upozornění. Tato povídka neni FF harry potter.


Kráčej jen tam kam chceš, kam tě tvé srdce vede.
Irsko, Athlone
"Renesance. Konec 16. Století."
"Ano velmi tajemná stavba
s velmi tajemnou minulostí"

"Každá památka má svou historii. Některá zábavnou, jiná tajemnou. A většinou naprosto neověřitelnou. Málo kdy dokážeme přesně určit co se opravdu stalo. A co jsou jen smyšlené báchorky."
"Chtěli bychom tento kostel uvést do provozu co nejrychleji. Za jak dlouho si myslíte, že to bude možné?"
"Myslím, že byl nejprve používán jako klášter. Vidíte ty schody? Vsadím se, že nahoře je spousty místností, ale dalo by se říct, že tato hlavní by se dala otevřít za půl až třičtvrtě
roku. Celá rekonstrukce tak dva roky. Samozřejmě předběžný odhad. Nevím jak to vypadá nahoře."

"Zhřešila si!"

Zbyly tam už jen oni dva. "Bille, už bys měl taky jít."
"Jistě Katie, za chvilku jen dodělám barvu a přijdu za tebou."
"Budu na tebe čekat v hotelu." Usmála se na něj. Políbila
ho a odešla.

Utíkala. Snažila se. Nůž. Těžké kroky. Otočila hlavu. Hnědé vlasy se okolo ní zavlnili. A na její tváři se zračil ještě větší strach.

Billy se celou noc neukázal. Ráno ho našli pobodaného v klášteře pod schody.

Sestry oděné v černém rouše šly ve dvojicích po dvoře kláštera. Modlili se.

"Katie, nechoď tam." Zakřičel někdo. Avšak Katie se nezastavila. Běžela za Billem. Včera ho tu nechala. Kdyby na něj počkala nestalo by se to, myslela si. Ona však netušila.

"Hej ahoj," vykřikl mladík. Alice se otočila. Neznámí kluk na ni křičel. "Co tu děláš? Sem se nesmí."
"Líbíš se mi."
"Nemáš tu co dělat." Odsekla. Vzala košík s prádlem a odešla.

Katie začala plakat u jeho těla. Bill byl opravdu mrtví. Už nikdy na ni nepromluví. Už nikdy se na ni neusměje. Už nikdy ji nepolíbí. Už nikdy…….

"Hej počkej."zašeptal mladík za plotem. Mladá jeptiška se otočila. Strach ji projel obličejem pak se ale usmála. "Jak se jmenuješ? Já jsem Josh."
"Alice."hlesla.

"Kdy jste odtud odešla?" ptal se policista Katie.
"V půl desáté, myslím."
"Byl tu ještě pan Fox?"
"Ano, něco dodělával pak měl jít do hotelu."
"Jaký vztah jste měli s panem Foxem?"
"Byl to můj přítel." Znovu se usedavě rozplakala.


"Otče! Zhřešila jsem."
"Co se stalo, sestro?"
"Viděla jsem jednoho muže. Pořád na něj myslím."

"Myslím, že Bill všechno odkázal na fond poškozených památek."
"Byl tu někdo s kým měl pan Fox nějaké spory?"
"Ne, myslím že ne. Předevčírem se pohádal s Georgem, ale myslím, že to vyřešili."

Když se Alice ráno probudila, všimla si že se něco mihlo v okně. Vstala a šla se podívat. Našla za oknem bílou růži.


"Pane Scotte, Vy jste se prý předevčírem pohádal s panem Foxrem."
"Ano. Chtěl provést velmi nákladnou techniku, na kterou nemáme prostředky. Katie by mu to nikdy neřekla a tak jsem musel já."

"Sestro Alice."
"Ano matko představená."
"Dojdi na trh, jsi dnes na řadě."
"Ano, matko."



"Budeme moci pokračovat v práci?"
"Ano. Jen co si všechno odneseme, můžete pokračovat."

"Ahoj Alice"
"Neměla bych s tebou mluvit."
"A neměla bys snad pomáhat potřebným?"
"Ty snad potřebuješ mou pomoc?"
"Ano, jsem uhranutý."
"Uhranutý?" pozvedne obočí. "Čím?"
"Tebou."
"Mnou?"
"Jsme s tebe nemocen. Mé srdce burácí v mé hrudi jen pro tebe, už od první chvíle co tě mé oko spatřilo." Zarděla se.
"Jsem jeptiška, neměla bych s tebou mluvit."
"Pak tedy nemluv, jen buď se mnou."
"Musím jít."
"Kdy tě zase uvidím?"
"Až půjdu znovu na trh."

Dívala se na červený plášť, který ho zdržel se značnou nechutí. Vinila jeho. Vinila sebe. Vinila všechno a všechny za jeho smrt. Musí se soustředit. Musí to dodělat. Tak jak by si to přál.

"Kdes byla?"
"Ale dnes bylo na trhu spousty lidí." Zamyslila se.

"Dobrý den slečno, mohu vás doprovodit?"
"Nevím zda-li je to vhodné."
"Povídat si , na tom není nic špatného." Pokývala hlavou. Šli alejí. Povídali si, o jeho hrdinství, o její víře a o všem co je napadlo.

Restaurovala. Pracovala na obrazu svatého Kryštofa. "Zabiju tě, zhřešila si." Zaslechla tichý šepot.


"Odejdi s kláštera."
"Nemohu"
"Proč bys nemohla?"
"Co by na to řekla Bůh?"
"Že on se taky zamiloval. A milovat je tedy božské."

Vylekala se. Rychle si sbalila věci a utekla.

"Otče, musíte mi pomoci."
"Co se stalo, sestro?"
"Potkala jsem toho mladíka. On mě políbil."
"Kdy se to stal?"
"Včera na trhu. Miluji ho, otče."

Ráno přišli vyšetřovatelé znovu. Našli vražednou zbraň s otisky známého zabijaka. Vybral si ho jako náhodnou oběť.

"Odejdu s Kláštera." Usmál se a znovu ji políbil. "Mám malé panství hned za městem."
"Bojím se."
"Není se čeho bát. Miluji tě."

Možnost dopadení je mizivá.

Zabalila si věci. Měla jich jen velice málo. Musela odejít v noci. Mělo to vypadat jako by byla potřeba v jiném klášteře. Sestry nesměly vědět, že zhřešila.

"Zabiju tě." Uslyšela Katie znovu.

Šla chodbou. Její poslední chvíle v klášteře. Najednou za sebou uslyšela kroky. Otočila se. "Znovu se omlouvám, matko představená."

"Zhřešila si."
"Omlouvám se." Matka představená pozvedla ruku a v ní nůž.
"Nikdo v mém řádu nikdy nezhřešil, za to tě čeká trest." Rozběhla se a chtěla proti ní udeřit nožem. Vyhnula se a začala utíkat. Byla stále za ní. Její obličej ovládla maska strachu.

"Zhřešila si."

Kněz vyšel ze své komnaty na konci chodby. Okamžitě pochopil. Postavil se do cesty matce představené.

Katie odešla s kláštera. Měla strach.

"Přiznáváte, že jste zabila kněze od svaté Anny?"
"Ano" vydechla matka představená. Uvědomila si, že udělala chybu a od té doby nedošla klidu.

Katie už se do kláštera nikdy nevrátila. Ale matkaa představená tam žije stále a odrazuje mladé lidi od hříchu.

"Alice." Vydechl, když ji konečně uviděl před branami jeho domu. Zdržela se musel vypovídat.
"Mé pravé jméno je Rose." Odpověděla.
"Pak tedy," poklekl "si mě vem Rose. Vezmeš si mě Rose?"
"Ano" a její oči se zalili slzami.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 netri netri | Web | 1. září 2009 v 14:02 | Reagovat

Zajímavej děj, dobrá zápletka. Nejvíc se mi ale líbí to prolínání mezi minulostí a přítomností...a Katie mohla na konci umřít :D

2 Lenny Smith Lenny Smith | Web | 1. září 2009 v 22:35 | Reagovat

je to hezké. Takové... tajemné, až mi z toho mrazilo po zádech, když sjem to četla. Líbí se mi to. Líbí se mi styl, kterým to je napsané, i když to možná mohlo být víc napínavé a o trošku delší, aby to šlo o trochu víc pochopit, jinak souhlasím, Katie mohla nakonci zemřít, bylo by to více efektivnější a tragičtější. :)

3 Honza Honza | 4. září 2009 v 16:21 | Reagovat

wow....moc dobry ;-) vazne se ti to povedlo, chvilku trvalo nez jsem si na to zvknul, ale jinak to je vazne dobry:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama