XII. Nevěrník

5. června 2011 v 19:06 | Vatara Evary |  Zase spolu
Rok se s rokem sešel a jsem zase tady. Kapitola je krátká. Ale život běží, běží a na psaní není čas. Pokud jste vydrželi po celou dobu mé nepřítomnosti, děkuji. A omlouvam se, že jste na další kapitolu museli tak dlouho čekat. Je možná psaná trochu jinak než jste byli zvyklí, ale uvidime snad se vám bude líbit. Přeji příjemné čtení a když zanecháte komentář vůbec se nebudu zlobit.

Brečela dlouho do noci. Vždycky to byl děvkař. A asi i vždycky bude. Měla to vědět. Ale byla si vždy jím tak jistá.

Ráno se vrátil na mol ožralý Sirius. Sesunul se na prahu a usnul. Nemohla se na něj dívat a tak se šla raději projít. Ale ani procházka na chladném zimním vzduchu ji neuklidnila. Les jí přišel temnější a temnější. A opravdu už se smrákalo. Byla tam celý den. Telefon od poledne nepřestával zvonit. Sirius se už asi vyspinkal z té noční námahy. Měla vztek, nechtěla jít domů, ale byla jí hrozná zima.

Otevřela dveře. Sirius seděl na gauči. Okamžitě vyskočil. "Beruško! Kde jsi byla?" V All se vzedmula vlna vzteku. "Ty se mi opovažuješ ještě říkat Beruško?" Pomalu nabírala na hlase. "Proč tě vůbec zajímá, kde jsem byla? Jak se opovažuješ!" vyběhla schody do patra a hlasitě za sebou práskla dveřmi. Opřela se o ně a pomalu se svezla na zem. Po chvíli zjistila, že je ještě oblečená tak jak byla v lese. Svlékla si kabát i svetr. Pomalu začala mít nápad. Nechtěla být sama. Když on se může bavit ona přece také. Začala se zuřivě přehrabovat ve skříni. Našla krátké černé šaty. Oblékla si je, zamalovala kruhy pod očima, vytvořila tmavomodré kouřové líčení. Už jen řasenku a mohla vyrazit. Akorát otvírala dveře, když se jí zase zmocnil ten pocit. Pomalu se vrátila a posadila se na postel.

Sirius dole slyšel vrznutí dveří a vydal se nahoru, váhal. Nevěděl, zda má jít dovnitř nebo se raději klidit dál od jejího vzteku. Ani pořádně nevěděl, co vlastně udělal. Nepamatoval si z minulé noci nic.

Alexandra přešla k zrcadlu. Prohlédla si svůj obličej. Už měla dospělé děti, ale také dvě miminka. Vrásky přibývali. A on může za tu další na jejím čele. Pohlédla níž-na krk. Srdíčko stále rudě zářilo. Nevěřila tomu. Jak může něco takového udělat a pořád ji milovat? Nechápala. Chlapi nikdy moc nemyslí mozkem. Postaví se jim, a která jim dá to je ta pravá. Nikdy nebyla s jiným, jen s ním. Přišla si hloupá, tak strašně hloupá, že na něj čekala. Ty roky! Co promeškala. A on? On ji nakonec stejně zklamal.

Sirius stál za dveřmi a pozoroval ji. Líbilo se mu, jak krčila nos, linie jejího krku. Mohl by ji sledovat navěky. A ona byla teď tak nedosažitelná. Černé šaty obepínaly její postavu, zdůrazňovali její poprsí.

Zvedla se. Rozhodně přešla po pokoji. Věděl, že půjde ven. Byla taková - na povrch klidná, tichá, milá. Ale uvnitř rozhodná a vášnivá. Znali ji dobře, a proto se bál, že ji ztratí a ani nebude vědět proč.

Po domě se rozeřval lev. Někdo je za dveřmi. Nevěděla má-li jít otevřít. Lví řev se ozval znovu. Rozhodla se jít otevřít. Sirius se schoval za dveře, aby ho neviděla, a pak šel pomalu za ní.
Otevřela dveře. A v nich stála Melany. Švihla rukou a vrazila jí facku. Ta se zakymácela a skončila ve sněhu. Veškeré uklidnění za celý den odešlo. "Siriusi! Máš tady návštěvu." Zakřičela.
Melany se zatím těžce zvedala. " Co to děláš, ty mrcho? Podívej se, jak vypadám!" " Jako stará děvka - nic nového." Odpověděla ji All. Sirius by se v tu chvíli uklidil někam hodně daleko, ale neměl šanci. Melany si ho všimla a hned se cpala do dveří. Kéž by dolů vůbec nechodil. " Tady jsi miláčku. Stýskalo se mi." Naklonila se, až ji málem vypadli prsa z korzetu. Za malou chviličku si už stihla udělat pohodlí na pohovce. "Koukám, že už se tady zabydluješ, ale tohle je můj dům. On ho nedostane. Je švorc mimochodem."
"Naše láska je pravá, peníze mě nezajímají." Odpověděla Melany na Allina jedovatá slova.
"Pche" odfrkl si Sirius. Bylo mu z ní špatně a nejen z ní pomalu mu začalo docházet, co v noci udělal. "vypadni Melany."
"Tak si včera v noci nemluvil miláčku právě naopak, ještě si prosil, abych zůstala."
"Odcházím." Řekla All oblékla si kabát a černé vysoké kozačky. V té chvíli by to z ní Sirius nejraději všechno strhl. Ale byla rychlá než ji stačil zastavit, vyběhla ven ze dveří a přemístila se.

"Co tady děláš?"
"Přišla jsem za tebou miláčku."
"Tady nemáš co dělat. Nechci tě vidět."
"Včera si mluvil jinak. Prý znuděný stereotypem. Ale svoje děti. Ty miluješ. Až na Ab. A Rachel - já vím, bolavé místo v tvém srdci, ale neboj miláčku, spolu to zvládneme,"
"Vypadni a už se nikdy nevracej!"
"Ale miláčku." Přešla k němu políbila ho na krk a rukou se dotkla jeho rozkroku. Siriusovi přišla pěkná. Prsa se jí v korzetu dmula. Nabízela se mu na zlatém podnose. Odstrčil ji od sebe a pokračoval dále do předsíně. Vyhodil ji ze dveří a za ní i její kabát. Rozhodl se, že půjde hledat All.
Zašel do jejího oblíbeného klubu, ale nenašel ji tam. Mohla být kdekoli. Věděl, že se mu chce pomstít. Zašel do vinárny, co byla přes ulici. Seděla tam na stoličce. Pila víno a smála se. Nebyla tam sama. Cizí muž seděl naproti ní a ona ho okouzlovala, používala nejsvůdnější pohledy - dobře to věděl a zuřil.
"Alexandro! Pojď domů." Řekl, když přišel k nim.
"Nevidíš, že se bavím?"
"Pít víno můžeš i doma."
"Nechtěla jsem rušit."
"A koho? Domácího skřítka? All pojď si o tom promluvit."
"A o čem? Že jsi děvkař? To víme oba. A chceš mi říct, že se nic nestalo? Protože já jsem viděla, že stalo. A na lži teď nemam náladu. Chci se bavit. Protože ty si neustále užíváš a co já? Napadlo tě někdy, co já? Myslel si v tu chvíli taky ne mne?" z očí ji tekla slza.
"Prosím, pojď domů."
"Nechci. Adame.." obrátila se na svého společníka "…. Půjdeme tedy k tobě?" přikývl, začali se zvedat.
"All prosím nedělej to."
"A proč ne?"
"Protože tě miluju."
"Pak máš podivný způsob vyznávání citu."
"All jestli teď odejdeš s ním…."
Už na něj nepohlédla. Adam ji pomohl do kabátu a společně odešli. Sirius tam zůstal stát a jen koukal do už prázných dveří.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aďuš Aďuš | 25. července 2011 v 20:50 | Reagovat

waaaa dufam ze coskoro bude pokracovanie :)

2 Koki Koki | 22. srpna 2011 v 11:46 | Reagovat

Hlavňě ať neudělá blbost a nevyspí se s nim. Měla tý mrše jednu vrazit jako to udělala tenkrát.

3 * Ronnie * * Ronnie * | Web | 22. srpna 2012 v 23:48 | Reagovat

Bude pokračování?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama